Čtvrtý král

 

Jako byli tři mušketýři vlastně čtyři, tak i pověstní tři králové, odbojáři za druhé světové války, byli také čtyři. 

Dějiny většinou bohužel připomínají jen ty tři, mediálně známé, Balabán, Mašín, Morávek. 

Jenže i oni měli parťáka, který k nim neodmyslitelně patřil. 

A vlastně vůbec nevím, proč se na něj zapomíná, proč ho učebnice i média vynechávají. 

Dnes je výročí dne, kdy zemřel. 

A logicky, nezemřel sešlostí věkem, ale na následky zranění, které utrpěl v boji s německou okupací. 

Bylo mu dvacet devět let!!

Jmenoval se František Peltán. Muž, který pětkrát utekl gestapu

Je to příběh o čtvrtém králi, o kterém jste asi nikdy neslyšeli, pokud se tedy o odboj aktivně nezajímáte.

A je to škoda.

Historie si totiž často oblíbí výběrovou paměť.

Zatímco jména Balabán, Mašín a Morávek – slavná trojice „Tří králů“ – zná kdejaký školák, čtvrtý zůstává v zapomnění.

 Přitom měl přezdívku jako z amerického filmu: Ferry.

 A taky měl nervy ze železa, nohy skoro z gumy a geniální schopnost zmizet gestapu z očí.

Ferry se narodil  "na apríla", 1. dubna 1913 v Jindřichově Hradci, ale jeho život vůbec nepřipomínal aprílový vtip.

Otec padl v první válce, matka zemřela, když mu bylo třináct.

Studium? 

Nepřicházelo do úvahy, navzdory jeho inteligenci.

Místo knih v ruce měl látky a molitan,  vyučil se čalouníkem. 

Jenže pod šicí jehlou klíčilo cosi zcela jiného: odvaha, technické nadání a smysl pro humor, který se stal jeho charakteristickým rysem.

V roce 1933 nastoupil základní službu u leteckého pluku ve Kbelích. Vzhledem k tomu, že měl technické nadání, přeřadili ho na výcvik radiotelegrafisty. A tady začal jeho druhý život: mezi tečkami a čárkami Morseovy abecedy a  brzy z něho udělali vynikajícího radiotelegrafistu.

Po vzniku protektorátu šel František Peltán  pracovat jako pomocný úředník do ústavu pro choromyslné. Celkem logicky tam nebyl kvůli nemocným, ale kvůli odbojové práci. Zatímco kolem něj sestry tišily pacienty, on skrýval vysílačku, zajišťoval spojení 

s Londýnem a organizoval podzemní telegrafickou síť.

Na jaře 1941 pak navázal intenzivní spolupráci se skupinou Tří králů ,tedy s Josefem Balabánem, Josefem Mašínem a Václavem Morávkem. Začal obsluhovat novou radiostanici Sparta II. 

 28. března 1941 odvysílal první depeši do Londýna.

Netušil, že tímto krokem vstoupil do období, kdy mu gestapo začne doslova dýchat na krk. A že zažije pět dramatických útěků, z nichž některé připomínají grotesku, ačkoliv šlo 

o tragédii.

Utekl pětkrát.

Poprvé přímo při Mašínově zatčení, kdy je gestapo přepadlo v Nuslích. Mašín je kryje střelbou, Peltán se s Morávkem spouští ze čtvrtého patra po ocelovém lanku. 

Výsledek: vyvrtnutý kotník, ale přežil.

V červnu 1941 opět vysílal ,a opět unikl. Tentokrát přerušil přenos kvůli přetékající vaně 

v bytě. Díky tomu gestapo nezaměřilo přesně místo vysílání.  

V červnu 1941 pak proběhl další pokus o vysílání, další přepadení.

V bytě manželů Mandíkových v Horní ulici v Nuslích. Peltán se převlékl za železničáře

 a prošel gestapu přímo před nosem.

 Při dalším obklíčení a následném útěku dokonce jednoho gestapáka sejmul.

   Při jednom ze svých dalších zázračných úniků se vracel do konspiračního bytu, kde ale už na něj čekal gestapák. 

A František? 

I tentokrát utekl.

Aby toho nebylo málo, odbojáři ho prý jednou z Plzně do Prahy pašovali v pivním sudu. 

Jenže ani tohle všechno nestačilo.

11. července 1942 šel na schůzku. Netušil, že jeho kontakt už promluvil na gestapu. Výsledkem byla léčka, přestřelka a zranění. František dostal kulku do hlavy. Nezemřel hned. Ale už se neprobral. 

Zemřel 20. července 1942 .

Zatímco jiní hrdinové dostali sochy, busty, knihy a školy pojmenované po nich, František Peltán je pořád tak trochu „ilegál“.

Jako by pořád někde vysílal z utajení. Jen místo do Londýna volá k nám:
„Haló, tady Ferry. Nezapomeňte.“

Možná by už konečně mohl být slyšet.

PS: Ano, na domě v Nuslích, odkud uprchl v železničářském mundúru, je pamětní deska. Možná by si zasloužil i film. A úplně nejvíc by si zasloužil nezapomínat na něho.