Letní věčnost

 Když vám bylo osm, byl červenec celý život. Trval tři roky. Minimálně. Ráno jste vylezli

z postele a nevěděli, co je za den. Hranice času se rozplývaly jako tavený sýr na krajíci chleba, který vám servírovala babička k snídani.

Dopoledne se šlo k rybníku, odpoledne se hrála schovka, večer se opékaly buřty a noc byla plná strašidelných historek, které fakt nebyly vymyšlené.

Kalendář byl zbytečný. Dny se poznávaly podle toho, kdy došly nanuky v Jednotě a kdy hrálo letní kino. Byli jste věčně opálení, věčně špinaví a věčně přesvědčení, že léto nikdy neskončí.

Léto bylo nekonečné, protože jsme ho nežili rozkouskované na školní týdny a víkendy, ale jako jeden dlouhý den, co má vlastní pravidla.

A pak, čas oponou trhnul, jste dospělí, máte povinnosti, hypotéku a budík i v sobotu. Červenec začne, vy se jen na chvíli zamyslíte, a najednou je třicátého.

Máte v kufru sbalené plavky, hlavu plnou "až někdy" a tělo, které dosud nepochopilo, že mělo letně zpomalit.

 Dospělý červenec je úplně jiná časová dimenze. A také bývá plný předsevzetí.

 Letos si odpočinu! Letos vypnu! Letos opravdu nebudu pracovat po večerech!

Jenže do toho dětský tábor, zahrádka, emaily, úřední hodiny a pořád něco neodkladného.

A když už se rozhodnete vyjet alespoň v neděli, tak prší.

 A tak se stane, že koncem července večer sedíte na terase a říkáte si:

„A kdy to jako mělo začít?“

Čas prostě v dospělosti získává jiné tempo. Červenec už netrvá věčnost, ale mizí rychlostí blesku.  

Ale dobrá zpráva je, že blesky se dají zkrotit. A že třeba i tři volné dny jsou lepší než nic. Zkuste si to jako kdysi.

Bez budíku a kalendáře.

Často překvapivě pomůže i jeden večer bez telefonu, jeden den bez plánu, jedno ráno, kdy si dáte rohlík s máslem a koukáte do prázdna.

Možná nebude červenec trvat věčnost jako kdysi, ale pár jeho okamžiků si do vlastní věčnosti můžete uložit.

A pokud to nevyšlo letos? 

Nevadí. Ještě je tu srpen. 

A příští rok začněte rovnou 30. června.