Závist

 Myšleno Závist u Zbraslavi. Ještě přesněji myšleno, oppidum na Závisti. I když vlastně je to v Dolních Břežanech.

Údajně největší, jaké Keltové u nás měli. 

Oppidum bylo takové keltské město, respektive opevněné sídlo. Podle představ historiků a archeologických vykopávek mělo disponovat docela složitou palisádovou hradbou, bezpečnostním valem a čilým městským ruchem. Bydlelo se tu prý už od doby bronzové. 

Nejsem pravěkář, pravěk mě moc nebere, vyjma Jiřího Bartošky v roli Sokola z Osady Havranů:-)

Eduarda Štorcha jsem kdysi sice četla s chutí a se zájmem, ale pravěk jde hodně mimo mě, proto jsem i roky míjela Zbraslav. 

Až letošní historické léto přineslo změnu. Prostě se cestou kolem zastavíme.

A bylo to. 

Je tu krásně. Keltové věděli, proč si to místo vybírají k životu. Hezká krajina, řeka, lesy, úrodná půda. Prý kdysi i naleziště zlata, byť to si víc spojuji s nedalekou obcí Jílové. Ale je to vlastně co by kamenem dohodil ( možná i zlatým valounem šlo dohodit).

Byly tady vlčí jámy jako součást bezpečnostního systému, stejně jako do skály vylámaný příkop / nechápu, v pravěku, jak to dokázali?!!

Bydleli tu mediálně známí Bójové, podle kterých se jmenujeme.  

Oppidum logicky mělo i duchovní centrum - vyšehrad neboli  akropoli, tedy vyvýšeninu nad městem, kde se nacházela duchovní svatyně a sídlo vládce. Asi tu byl i chrám s velkým oltářem, který byl zasvěcen keltskému bohu.  Jeho vykopané základy jsou brány jako  nejstarší zděná stavbou v Čechách. A také je jedinou svého druhu ve střední Evropě. 

Až tam jsme doputovali. 

Oppidum zničily nájezdy Markomanů, které děti s velkou chutí přejmenovávají na Narkomany. Prý narkomanské války. 

No, ty jsou spíš dnes. Tehdy šlo o markomanské války, které zničily mnohé, nejen oppidum na Závisti. 

Nicméně, místo si zachovalo jakousi atmosféru. Krásná lesní procházka. Úplně tam ty druidy vidíte. Budí to fantazii, snadno si tu představíte pradávné Kelty, jak si tu spokojeně žijí. Celé je to takové až magické. A kdyby tu byla moje oblíbená spisovatelka Erskinová, určitě by ty představy přetavila v příběh, protože i já jsem tady měla pocit, že když se zastavím a chvíli upřeně hledím mezi stromy, tak vnímám ty dávné rituály a vidím běhat pravěké předky. 

Skvěle se tu čistí hlava, je tu nádherné ticho.