Někteří z nás si jako letní únik ordinují offline existenci. Někdo to dokonce vnímá jako vymoženost. Nebo alespoň detox.
Odpočinout
si nejen od práce, ale i od té neustále virtuality.
Odpojíte
se.
První
den je většinou nejhorší. Automaticky totiž saháte po mobilu, jako by to byla
ruka blízkého člověka. Někdy dokonce ze setrvačnosti ještě skoro vyděšeně
zazmatkujete. Co je s připojením? Zkontrolujete okno. Otevřete mapu, ale mapa se
neotevře. Panika.
Pak
teprve si připomenete, že jde o dobrovolné odpojení se od virtuálního světa.
Tak
dobře, jdeme do toho.
Druhý
den už to začíná být lepší. Nikdo vám nepíše, ale také po vás nikdo nic nechce.
Neví, kde jste. A ani vy nevíte, co se děje ve světě. Nedozvíte se, že sousedka
vaší kamarádky byla na Mallorce. Ani že se blíží bouřky. Ani to, co právě
pojídá známý influencer, kterého jste vlastně nikdy neměli rádi, ale sledovali
jste ho ze zvyku.
Třetí
den už si povídáte. S lidmi. Nahlas. A úplně bez sluchátek. Začnete vtipkovat u
snídaně, ptáte se dětí, co budou dneska dělat, a aniž byste si toho všimli,
začnete plánovat společné hry na zahradě nebo na pláži.
Čtvrtý
den se přistihnete, že zíráte do stromu. Ne do obrazovky. Normálně sledujete,
jak se hýbe list. Dokonce zvažujete, že si ho vyfotíte… jenže… telefon je přeci
tabu.
A
vlastně se vám ho ani nechce hledat.
Pátý
den zjistíte, že je úplně jedno, kolik je hodin. Důležitější je, že se stmívá,
že někde
v
dálce štěká pes a že soused rozdělává oheň.
Najednou vám připadá úplně normální sedět na
zahradě a koukat do tmy.
Offline
není ticho. Je to jiný druh hluku. Šum větru. Křik z koupaliště. Radost dětí,
že se tady vůbec nenudí. A jejich bláznivé nápady.
A
někde mezi tím se intenzivně vkrádá pocit, že tohle je ono. Tenhle líný,
pomalý, rozmazaný čas, který se nikam nežene.
Offline
je vlastně takové nové all inclusive.
Má
jen trochu jiný welcome drink: lesní vzduch a ticho.
Po
pár dnech vám opravdu přijde jako luxus, že se nikomu nemusíte ozývat.
Protože najednou zase víte, kde reálně jste.
Užijte si hezký offline čas
Žádné komentáře:
Okomentovat