Je to trochu zavádějící, ten titulek, protože dnes půjde o jiného Bacha. Ne o toho, kterému vděčíme za rčení dávat si bacha, tedy Alexandra Bacha. Ale o slavného geniálního skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Dnes si připomínáme výročí jeho úmrtí. 275 let. A jeho hudba dosud trvá.
Přesto to v době jeho života nebylo tak jednoznačné. Byl tehdy víc interpret než skladatel. Hrál na varhany, všechny tehdejší dostupné klávesové nástroje, improvizoval.
Skládal, samozřejmě. Ale jeho současníky to moc nenadchlo. Prý je to zastaralé a konzervativní.
Po jeho smrti se na něho zapomnělo. Dost dlouho, půl století.
Pak ho znovuobjevil Bartholdy.
A dnes je to uznávaná klasika.
Bach byl plodný nejen jako autor, ale i jako otec. Měl dvacet dětí, to už je víc než rodinná kapela, spíš takový hudební sbor.
Pamatuji si, že tahle jeho privátní aktivita se kdysi stala tématem reklamy, která snad měla povzbudit současnou porodnost, něco ve stylu, berte si příklad z Bacha, nedávejte si bacha...
Takové skoro letní doporučení:-)
Nicméně, dnes je to o hudbě, Bachově hudbě.
Tak si dneska pusťme Bacha....
Pro připomenutí
Žádné komentáře:
Okomentovat