Elixír mládí

Rudolf II. proslul hledáním elixíru mládí. Nebo si to alespoň díky Werichovi všichni myslíme. Každopádně si na jeho slabosti tehdejší podnikatelé jistě dobře namastili kapsu. Stejně jako ti dnešní.  To není kritika, jen suché konstatování, ke kterému jsem došla během návštěvy domu v Halštatské ulici, který si říká zrcadlo alchymie, tváří se jako historický unikát, ale ty turisty má opravdu jen na ty prachy. I když uměle vytvořená expozice má své kouzlo, v domě lze vycítit určitý genius locci, jen tam chybí trochu víc té člověčiny, zájmu (třeba i hraného) o turistu, o člověka, o hosta. Host do domu bůh do domu se už asi nenosí. Host do domu, prachy sem, je přesnější. Ale možná jde jen o můj pocitL. Místo je zajímavé, dům měl údajně uniknout asanaci na počátku století. Proč prý nikdo neví. Povodně odhalily hluboké sklepení, i když podle mě je jasné, že každý dům tady musí mít hluboký sklep. Už jen proto, že žijeme přibližně na úrovni prvního poschodí lidí z devátého století, ale to je v podstatě jedno. Prostor je tedy přeplněný zdařile vytvořenými replikami ze života alchymistů šestnáctém století, které ovšem vydává za originály, což je asi marketingový tah. Elixír mládí, který se tady prodává, je vlastně taková středověká- pardon- novověká- becherovkaJ, bylinky prostě prodlužují život od nepaměti.  Nu shrnu to, je to zajímavá záležitost, která, až bude okořeněna kapkou lidskosti, bude jistě i milá. Otázka je, zda to bude i pro našince či jen pro rozmařilé cizince, přeci jen vstupné pro rodinku na čtvrthodinovou exkurzi je poněkud mastné. Ovšem podnikatelský záměr v centru města asi nemůže jinakL