Tak nám to posvětil i soud. Úplatky jsou u nás prostě legální, L velký Vítek je volný jako ptákL a co sliboval před soudem, že odstoupí, už dávno někam vyšumělo. Proč by také odstupoval, podmínka není žádný trest a rozhodnutí soudu tak vysílá signál, že korupce u nás je součástí politické (ne)kultury. A když i navíc má odsouzený Škárka brát ve vězení plný plat i náhrady, tak prostě slušný člověk nemá slovL. Je to asi způsob naší národní mentality. Ač se, marně, ale vehementně, snažíme proniknout do západní Evropy, myšlením a chováním jsme prostě východní lidL. A na východě je korupce tak běžná, že se o ní už ani nemluví, ba někde dokonce je vnímána jako povinný bakšiš, prostě s ní kalkulujete dopředu. A to je náš problém, krom mnoha dalších samozřejmě. Boj s tím je boj marný, jelikož u nás tím pádem platí dvoje zákony. Jedny pro vyšší vrstvu a druhá pro běžný, pracující lid, který ještě nepochopil, že když už nás bude dodržovat zákony a pravidla, bude za to bit. Velmi hezké zamyšlení jsem objevila na jednom blogu,kam jsem se proklikala od Wčice. Dovolím si tady nechat odkaz, jelikož je to tak pregnantně vyjádřeno, že bych to lépe nedovedla.
Je to ovšem velmi smutná pravda a mě znovu trápí otázka. Kam až to necháme dojít? Už dávno přece nastal čas znovu vyrazit do ulic, tak proč tam už dávno nejsme? A klíče skoro nestačí, je třeba zvonit na pořádně velké zvony. Protože už Orwell říkal, že všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. A tato cesta vede rovnou do pekel, kam svištíme pěkně z kopce a plnou parou. Je prostě strašný nečas v této zemiL a to já fakt nemám ráda. Jenže co s tím?
Mám dobrý pocit aspoň z toho, že se o věcech mluví. Podle mě je politika takový hraní si na písečku o bábovičky a lopatičky, nezbývá asi nic jiného než počkat, až nám ti politici a s nimi i politická kultura dospějí...bohužel
OdpovědětVymazatNapsala jste to hezky. Bohužel to ale nic nezmění na skutečnosti, že se nic nezmění.
OdpovědětVymazatPaní Burianová píše, že má dobrý pocit z toho, že se o tom alespoň mluví. To ano, to nám jde, mluvit. Ale jen mluvit. Dvacet let se mluví a slibovaný dostih Západu - proklamace 1990: Za dvacet let dostihneme životní úrovní Rakousko - se nějak nekoná.
A čekat na dospění politické kultury? Vždyť se ta nová politická scéna a kultura narodila před více jak dvaceti lety. To už je pěkný věk a puberta by měla už dávno odeznít. Dvacet let - to je jedna generace. Ani takový časový úsek nestačí ke generační obměně a stále vidíme dost stejných tváří. Řekl bych, že ty už nedospívaj, naopak už blbnou. A nad blbostí se těžko vyhrává.
Obávám se, že mluvit je zoufale málo. Něco se řekne, za chvíli se o tom neví a zase se mluví o jiných věcech. Je třeba nějakého činu. A s tou blbostí máte, Mutile, pravdu:-)svatou!
OdpovědětVymazat