Feministka ze sauny

 Vždycky, když píši o svém oblíbeném saunování, tak asi působím jako zuřivá feministka, což nejsem (alespoň tedy v tom vyhraněném slova smysluJ). Ale v té sauně mi společné saunování dělá čím dál větší problém. Saunující se muži jsou prostě jiný živočišný druh, a stejně jako my, ženy, by si zasloužili vlastní rozpálený prostor. Nedocházelo by potom k problémům, které jsou způsobeny právě tou odlišností. Zatímco ženy, když dorazí skupinově, většinou (důraz kladu na slovo většinou, neb nic, co napíšu, nelze vydávat za stoprocentní), tak většinu tiše klevetí, zatímco muži hlasitě debatují.  Ženy se zakrývají vyfasovaným prostěradlem, zatímco pánově hrdě - někdy až obscénně- vystavují na odiv své mužství.  Usednout tedy na nižší lavici a mít zmíněného pána v zorném poli nebývá vždy právě exkluzivní estetický zážitek, ovšem pán se rozhodit vůbec nenecháJ. Ženy se celkem decentně promasírují, zatímco muži intenzivně drhnou svou mnohdy velmi chlupatou kůži, až jejich pot lítá na všechny strany.  Onehdá mě podobná sprška zasáhla hned po vstupu do sauny a pán se docela divil, když jsem pronesla nesouhlasnou repliku.  Ovšem být propocená cizím potem opravdu není nic příjemného. Zatímco ženy s postupujícím časem v sauně tiše červenají, muži hlasitě rudnou, což často podbarvují sípavým dechem. Ochlazující proces v bazénku potom připomíná velrybí zpěv, takže všichni v okruhu několika desítek metrů vědí, že zmíněný muž se statečně ponořil do ledové vody.  Jelikož si většinou namočí i hlavu, vytvoří gejzír ne nepodobný vodopádu, takže náhodně procházející už nemá potřebu se sprchovat. Speciální kapitolou jsou manželské a milenecké dvojice. Intenzívně se drže za ruce, jedni (většinou ti starší) se vzájemně povzbuzují, aby to horko vydrželi, a kladou starostlivé dotazy, zda ten druhý ještě může, ti mladí zase dávají najevo svou náklonnost tak intenzivně, že to mnohdy vypadá na záměnu sauny s ložnicí. V privátní sauně to může mít jistě své kouzlo, ovšem v hotelu Duo na miniaturním prostoru už to půvab postrádá. Minimálně pro spolusaunovníky. A stejné je to i v bazénu. Zatímco většina žen v klidu plave, většinou stylem paní radová, aby si nezničily účesJ, muži, vybavení nejmodernějšími plaveckými brýličkami, plavou jako o závod. Samozřejmě se vším všudy, skokem do vody, cákáním kolem sebe, stylovým funěním a vytvářením vln, které připomínají malý parník. Když kolem vás takto proplouvají dva dravci, většinou máte co dělat, aby vás rozbouřené vlny nezahltily. J
 Jenže oddělených saun je jako šafránu, takže jde o hledání na dlouho. I když, jeden je pak ochuzen o netradiční zážitky. Třeba i o takový, když mi onehdá jeden pán šlápl v sauně na nohu. Nechtěně, podotýkám. Zařval leknutím. Tím pádem jsem zařvala i já, ne bolestí, ale leknutím z jeho výkřiku.

„Fuj,“ konstatoval vzápětí: „Vy máte ale ledové nohy.“
No, to mám. Odjakživa. Nedokrvování mých končetin je až takové, že často i doma chodím v rukavicích a ponožky na noc jsou léta samozřejmostí. A i v sauně se mi nohy pomalu prohřívají. Ovšem na staříka, kterého jsem pozorovala nedávno, nemám. Přichází s manželkou, a zatímco ona zvládne třikrát opustit prostor a zchladit se ve studené vodě, pán pořád sedí a pořád tvrdí, že je mu zima. Nohy si natahuje přímo nad zdroj tepla a zhruba tak po čtyřiceti minutách konstatuje, že už je mu tepleji a může si sednout na nižší lavici. Tak jsem poznala, že král zmrzlíků rozhodně nejsemJ.
  I taková žhavě mrazivá poznání přicházejí ze společné saunyJJ