Matějská je zpátky

 Svátek svatého Matěje (a dnes už i Matyáše) je spojen s Matějskou poutí. Přestože na ni většinou doma nechodíme, vždycky ji vnímáme jako start do jarního období. A to je vždy radostná zpráva.  Její dějiny se tradují někdy od šestnáctého století a probíhala úplně jinde. Na Hanspaulce.  Ale už tehdy byla první jarní poutí. Postupně si získávala nejen popularitu, ale i expandovala a Hanspaulka jí nestačila. Tudíž se přes Dejvice pozvolna propracovala až na Výstaviště, kde sídlí od roku 1963, tudíž jí příští rok čeká kulaté výročí. J Letos vypukla v sobotu, počasí jako malované, ideální čas pro vítání jara. Hlasité vyhrávání nešlo přeslechnout a tak jsme k Výstavišti dokonce i zavítali. A lidí jako mraků, zjevně se na jaro netěším samaJ . A ty atrakce. Některé mě děsí i z pevné země a neumím si představit, jak bych v ní poletovala nad Stromovkou. Ale pozorování tohoto pouťového jevu mi docela šloJ. Mně by víc vyhovoval nějaký strašidelný hrad či loudavý autodrom, ale i to je dnes tak sofistikované a akční, že téměř každá atrakce je adrenalinový zážitek.  Ovšem děti mají zjevně úplně jiný názor, takže většinou řádily jako malí ďáblíci. Pro mě bylo nejpříjemnějším poznatkem, že když je Matějská zpátky,  snad i jaro brzy dorazí. Zatím se všechno tváří nadějně.