Poslední démant světa

 V divadle Ungelt se nikdy nezklamu. To je premisa, se kterou optimisticky kupujeme dost drahé lístky do tohoto unikátního divadla v centru Prahy. A dosud to byla vždy pravda. Žel, přišla výjimka, která jak známo potvrzuje pravidlo. Představení Poslední démant světa jsme opustili o přestávce, abychom čas mnohem plodněji využili v přilehlé vinárně, protože hra byla jednoznačně označena za ztrátovou. A nutno konstatovat, že jsme nebyli jediní. S určitou mírou nadsázky se mi chce říct, že u sklenky vína nás po přestávce zůstalo mnohem víc, než bylo statečných navrátilců do hlediště. A i ti se vraceli rozladění, neb ani druhá půlka nezastínila tu prvníJ. Je to těžké, možná to divadlo ještě nebylo pro násJ.
Je to bilanční setkání na konci životaJ, herecké výkony - zejména Františka Němce, jsou skvělé, ale je to prostě o ničem. Jak trefně vyjádřila jedna kolegyně, pořád omílají jedno a totéž a nikam se to neposouvá. Nu, Ungelt zklamal. Poprvé a to se mu odpouští. A možná, že jiné věkové generace nadchne, ale osobně bych tipovala, že až tak od sedmdesáti výše. A takových movitých penzistů, milovníků divadla, asi zase moc není. Tak jsem zvědavá, jak dlouho hra vydrží. Ale víno mají v Ungeltu výborné. Tramín červený byl skvělýJ