V.I.P. zprávy

Nalákala jsem hosty (doufám tedy, že ne všechnyJ, že přišli i kvůli mně J) na paní Vránovou, která nakonec nedorazila. Jelikož nechci vypadat jako nějaký mystifikátor nebo člověk, co hází plané sliby, zkusím vysvětlení a zároveň popíšu anabázi hledání kmotra. Tak tedy, paní Vránová se mi znovu ozvala ve čtvrtek odpoledne. Moc se divila, že akce už proběhlaJ, prý si jí zafixovala na příští týden. A navíc jí prý bylo tak špatně,že ani maily neotvírala a ani na konzervatoři neučila a je tedy ráda, že nikam nemuselaJ. Prý jsem jí měla ještě večer zavolat. No, to jsem asi měla, ale neměla jsem její číslo (byť jsem ho asi mohla vyhledat) a tak nějak jsem spoléhala, že domluvené věci platí. Nehledě na to, že když jí bylo špatně, tak by asi stejně telefon byl houby platný. Nu, jsem ráda, že se to alespoň takto vykomunikovalo, že zde mohu podat vysvětlení a nevypadám jako někdo, kdo si vymýšlí J.
Nicméně inspirovalo mě to k zamyšlení nad hledáním kmotra, nad prací pro lidi a v neposlední řadě o hodnotě daného slova či smutném faktu, že slibem nezarmoutíšJ. Postupně tady svoje úvahy zkusím rozkrýt. Dnes začnu uvolněněji, svoji anabází s hledáním kmotra. Není to vůbec jednoduché, a že k Odnikud nikam přišla (doopravdy)Jpaní Fischerová, vnímám dnes tak trochu jako zázrak.J
   Kniha mediálně známého kmotra potřebuje, doba je taková a knížku to (byť o kousek) posune někam jinam. Většinou to údajně autorům poskytují jejich nakladatelství či agenti, já si vše dělám více méně sama, L(sám si napiš, sám si prodejJ), což s sebou v určitém bodě přináší únavu, vyčerpání i skepsi. Nicméně, kmotra jsem chtěla. Pátrala jsem i po Vašich názorech, kdo by Vás přitáhl, a právě z Vašich nápadů mě zaujala paní Maciuchová. Miluji její přednes, skvěle hraje kantorku a jistě i učí herecký potěr. Ideální kmotra.

 Ani se se mnou nebavila. L

Zkusila jsem kontakt přes její kamarádku, přes televizní stránky, nic. Škoda, ale to je život. Hledám dál. Zdeněk Svěrák ústy divadelní mluvčí zdvořile, leč jasně, odmítl. Slušně odmítla i mluvčí Báry Hrzánové a Veroniky Freimannové. Ostatní se se mnou ani nehodlali bavit. LProstě, jak mi řekla kamarádka z médií, V.I.P takové akce dělají jen tehdy, když je to ve světle reflektorů, za přítomnosti Blesku, TV Nova a jen pro své (nejlépe další VIP) kamarády. No, a to já nejsem, tudíž jsem při hledání pomalu a jistě podléhala skepsi. Pak mi poradili, ať to nevzdávám a zkusím paní Vránovou, prý má kontakt na sebe na netu,což hvězdy normálně úzkostně tají. Nu, tak jsem to zkusila, napsala zdvořilý mail a ona souhlasilaJ. A to už jsem tady asi popisovala. Radost, nesu knihu do Rozhlasu, těším se, inzerujiJ.
 A pak nicL.
   V. I. P. známosti si asi budu muset "vychovat"J, protože Ben Cristovao,  můj žák a nyní mladá star, nakonec doopravdy přišel, viděl a zvítězil. Byl úžasný (což také nemusí být pravidlem, některým mladým hvězdám sláva stoupne do hlavy natolik, že rázem ztratí kontakt s realitou). Ben ho neztratil, byl milý, bezprostřední a okouzlující, jako vždy. I moje dvě kmotřičky- Marie Holá s KlárkouJ, byly skvělé, měla jsem je angažovat hned a ušetřila bych si adrenalinový začátek. Příště, bude-li nějaké, protože v současnosti se cítím tak, že už žádný křest, žádná kniha,L nemá to cenu.
   Ale pomine-li tato skepse, pak už žádnou V.I.P. nechci. Chápu, že nechtějí, nemohou, nehodí se jim to.
Uráží mě, když přezíravě nekomunikují.
 A mrzí mě, když pak nedorazíJ
( optimisticky věřím, že šlo opravdu o nevolnost a to se prostě může stát a naprosto to chápu. I když...J?)