Kantořina versus střepy

 ...aneb co mi přišlo poštou a stalo se předmětem mého nedělního čtení.J.J.J.

Internet je vskutku mocný. Díky jeho odkazům se na moji knihu ze školního prostředí dostal můj kolega ve zbrani, Miloslav Vavrys, učitel a spisovatel z Českého Těšína. Kus světa, pro mě určitě, o to je pro mě virtuální setkání vzácnější. Ovšem zdá se, že školní (i jiné) problémy jsou stejné v Českém Těšíně jako v Praze. Pan Vavrys je daleko známější a úspěšnější než já, o to víc mě potěšilo, že se mnou začal komunikovat. Došlo k výměně našich literárních počinů a já tudíž mohu dnes pročítat jeho drsnou výpověď ze školního prostředí. Na rozdíl od Třídní knížky nejde o nenáročné čtení k bábovce, ale o drsnou, velmi drsnou, sondu do současných školních reálií. Nicméně vřele doporučuji. Podíváte se na školu očima zkušeného kantora, bez růžových brýlí. Nahlédnete do zákulisí současného vztahu kantorů, žáků a rodičů. Můžete se v něčem najít, s něčím nesouhlasit, něčemu se divit, z mnohého se vyděsit. Rozhodně ale nezůstanete neteční. Kniha vás dovede zvednout ze židlí. Zkuste. Já to zkouším dnes a je to zajímavá sonda. Navíc mi ukazuje, že nejsem sama za katedrou, kdo se pokouší přiživit se psaním. Je to prostě jako za Jaroslava Žáka, Kantoři a študáciJ. A pro mě jeden bonus, že jsem díky Třídní knížce získala nového, velmi zajímavého, virtuálního přítele. Až z Českého Těšína, odkud jsem dosud znala jen Jarka Nohavicu. A reálně tam nikdy nebyla…. J