Pojď na cigáro.....

Cigarety postupně vycházejí z módy. Alespoň podlé médií a evropských směrnic, které zakazují kouřit v restauracích, školách, nemocnicích…Nu, takřka všude.  Zajímavé je třeba sledovat staré filmy, z dob, kdy kouřit bylo módní. Cigareta je přítomná v místech, kde by dnes vzbudila přinejmenším údiv, ne-li pohoršeníJ. Ostatně i já si pamatuji na svá studentská léta, kdy vnořit se do některých učitelských kabinetů znamenalo nasát do sebe tolik nikotinového pachu, jako po posezení v dobře vyuzené čtyřceJ. Mohli jsme tudíž používat nesnadno prokouknutelné výmluvyJ: „Ne, žádná restaurace, měli jsme dnes konzultaciJ“ Dnes si tedy nezapálíte skoro ani v restauraci. Někde na to jdou šalamounsky, vytvoří kuřácké a nekuřácké oddělení, přičemž tam, kde je to rozděleno jen pomyslnou čárou či kovaným zábradlím, jeho smysl postrádám, ale to tady nehodlám řešit. Spíš mě zaujalo, jak přes všechna tato opatření a téměř kriminalizaci dospělých kuřáků, roste (alespoň podle statistik) počet kuřáků mezi dětmi. Ostatně, na svých seminářích jsem o tom pravidelně informována i skutečnými odborníky, kteří se tím léta zabývají. Asi to tak je. Ovšem zpráva, že roste počet kuřáků i mezi dětmi mateřský škol mě udivila. Ne snad, že bych nevěřila, že pětiletý špunt si nemůže zkusit někde tajně šluknout, ale pravidelní kuřáci ve školkách? Buď jde o novinářskou kachnu, nebo žiju na jiné planetě. Když už připustím, že takové děti jsou, tak nechápu, kde mohou kouřit? Ve školce jsou snad pod permanentním dohledem a těžko lze uvěřit, že si Pepíček s Toníčkem rauchnou za pískovištěm, aniž si toho kdo všiml. Stejně tak si snad Mařenka těžko může odskočit bafnout na chodník a pak se vrátit ke školkovým panenkám?  A že by rodiče necítili ze svého čtyřletého drobečka nežádoucí intenzivní pach nikotinu je také prapodivné.  Nu, vedli jsme takovou víceméně neplodnou diskusi se studenty a došli k závěru, že buďto je něco shnilého ve státě (školství, rodičovství) českém anebo už nám v tisku podsouvají takové blbosti, že jsme ochotni uvěřit všemu, co napíšou. Aby nemuseli psát o tristním stavu české politikyJ. V této souvislosti mě pobavil Ivan Klíma, který ve svém zamyšlení o dnešních dětech v Xantypě vyslovil obavu: „Ještě štěstí, že ve věku dětí mateřské školky dívky nepřicházejí do jiného stavu- jinak by se jejich rodiče docela určitě dočkávali nepříjemných překvapeníJ