Odcházení

…knižních výher právě započalo. Pravda, byla jsem kapku zamrzlá, ale jelikož jsem zjistila, že moje víra v teplé zítřky je dost naivní a meteorologové na teplotní mrazivý rekord stále čekají (byť pro mě padl už v okamžiku, kdy rtuť klesla pod mínus pětkuJ), nezbývalo, než obout válenky,nasadit ušanku  a vypravit se na letenskou poštu. Chtělo to téměř dvojí oblečení, jelikož úřad je dost intenzivně vytápěn a trpí nešvarem dlouhých front. Tudíž stát tam v oblečení vhodném pro dobyvatele severního pólu se brzy ukázalo teplotně dost náročné. Ale odjakživa snáším horko lépe než zimu, tudíž jsem vydržela i se šálou kolem krku a čepicí na hlavě. Čepice je takový můj mrazivý výstřelek, nejsem zvyklá nosit něco na hlavě. Ovšem nouze naučila nejen Dalibora housti, ale i mě čapku nositi. A to bez ohledu na to, že v ní vypadám jako E. T., protože při pobytu v arktických podmínkách je mi veškerá paráda naprosto ukradená. Tudíž jsem se celkem rozpálená došoupala k jediné fungující přepážce na balíky a mrazivě neochotné úřednici předala své balíčky, čímž jsem je vyslala na jejich ledovou cestu ke čtenářům. Drze si dovolím doufat, že přijeti bude naopak vřelé a že adresátům udělají radost. Činím tak pomyslnou tečku za Deseti stupni ke zlatéJ a už v duchu přemýšlím o další hře. Jsem prostě tvor hravý a soutěživýJ.