Vůdce

Už delší dobu přemýšlím, že nám chybí vůdce. Charismatický a morálně na výši. Člověk, který by vyvedl lidi do ulic, abychom si už konečně nenechali líbit to, co se tady děje. Ale není. Samozřejmě, že ta moje myšlenka znovuožila s odcházejícím Václavem Havlem, ale koketuji s ní už dlouho.  Nicméně zdá se, že český národ se bojí i jen onoho slůvka – vůdce. Na naší německé škole je dokonce na indexuJ. Ovšem nedávno se mi dostal do rukou zajímavý článek v ďasuJ -  ( Dějiny a současnost), kde se nad podobným problémem zamýšlí renomovaný historik. Je to emigrant, žije v USA, takže náš malý český píseček vidí hezky z nadhledu a bez emocí. I on ale hovoří o vůdci (a odmítá slovo leader, respektive česky lídrJ, které zaplevelilo naši politickou scénu). A pokládá si otázku, která mě zaujala, neb z tohoto úhlu pohledu jsem se na tristní stav naší veřejné scény dosud nedívala. Jaké by to bylo, kdyby mezi námi žily děti těch výjimečných lidí, které rukou společnou a nedílnou likvidovali fašisté i komunisté? Lidé morálně na výši, s jasnými hodnotami? Děti Nechanského, Kubiše, Morávka, Palacha a dalších? Možná bychom tady neměli plejádu bezcharakterních politiků, které jsme si údajně sami zvolili, s čímž za sebe nesouhlasím, ale na druhou stranu- kde nic není ani smrt nebere. A tak jsou ti úplatkáři nahoře smutným obrazem toho, co zbylo, a nám tedy nezbývá než čekat na onoho vůdce. Jen, aby to nebylo čekání na GodotaJ.

Ovšem čekat se dá i na jiné věci a tak pro ty soutěživé, které to zajímá, a chtějí si se mnou hrát, zítra spustím soutěž o knížky. Já se tedy těšímJ A podle Jiřího Žáčka dokonce existuje Důvod k optimismu:

 Lidé jsou různí.

Jsou i tací

kteří se dosud živí pracíJ

/z mé oblíbené knížečky Idioti mají přednostJ/