Kopulace

Těší mě slovní hříčky a ráda si se slovy pohrávám. Velkou zálibu mám v objevování slov, která v průběhu let změnila svůj význam. Je to oblast, která zejména ve škole, vytváří nechtěné i chtěné komické situaceJ.  Již kdysi jsem tu uváděla, že pradávná věta z diktátů: V Praze se sjeli studenti z celé země- je v dnešním významovém podtextu naprosto nepoužitelná, stejně jako vysvětlovat něco o pasácích (ovcíJ). Zmiňovat pak klasickou Babičku, která šukala po dvoře, je jako nošení dříví do lesaJ. Větší humor dnes vzbudí spíš záměna s polštinou, protože polský mladík klidně může na školním výletě sdělit, že odpoledne šukal svoji učitelku, neb ji hledal (to pro neznalce polštinyJ), zatímco na českém školním výletě by to vzbudilo přinejmenším údiv, ne-li pohoršení, potažmo skandál. J Občas také v dobrém rozmaru dětem sdělím, že dnes bude orální zkoušení, což vždy vzbudí dušené pochichtávání a zvědavě nechápavé ohníčky v očích.?! Je třeba uvést na pravou míru, že zkoušení nebude písemné, ale ústní! J Ostatně stejné pozdvižení vyvolává termín orální historie, která je současným módním fenoménem, který ale do školních lavic ještě nepronikl. Přesto i mě zaskočil termín kopulace v tomto podtextu: „Co by na to řekli lidi, že bydlíme spolu a ještě nebyla kopulace? J

Vzhledem k tomu, že objeveno bylo v četbě pro děti, zůstala jsem poněkud zaskočena. Jste-li též, budiž nám všem vysvětleno, že ve staré češtině tento termín znamenal svatbuJ. Ještě v krátce předrevolučních slovnících spisovné češtiny k dohledáníJ . A pak, že jazykozpytné postrádá pikantérii a dobrodružstvíJ