Morbidní slovní hříčky

....aneb kouzlo nechtěného. Někdy mám intenzivní a jistě ne neoprávněný pocit, že si v mediálním prostoru, ve snaze být co nejakčnější a nejrychlejší ani neuvědomují, co vypouštějí do éteru. Pravda, někdy je to stres, jindy neznalost (ta, myslím častějiJ) Mnohdy ale vytvoří situaci, kdy jeden neví,zda vůbec myslí na to, co říkají. Když se vrátím k nedávnému úmrtí Václava Havla, tak se informace, kdy po sdělení o jeho úmrtí plynule oznámí, že teď přijde Kmotřička smrt( rozuměj pohádka v rozhlaseJ),lze přičítat šoku z nové situace. Nad televizním sdělením,  které nám oznamovalo, že večer bude živá debata ke smrti pana prezidenta, už jsme se tak shovívavě netvářiliJ.Stejný pocit jsem měla, když na liště pod pohřebním obřadem běželo oznámení, že Možná přijde i kouzelník. Vybavil se mi i dávnější vzpomínkový pořad k úmrtí Karla Černocha. Tehdy rádoby pietně pouštěli píseň Za rok se vrátím…

Jistě ani moc nepřemýšlela redaktorka, která chtěla v odpoledním přenosu po svém zpovídaném hostovi, zda by neukázal jizvu po své operaci, která mu pomohla porazit rakovinu. Údiv v očích hocha, který překonal rakovinu varlat, byl vskutku nelíčenýJ.

Pravda, i my, kantoři, máme své perly. Kolegyně se chlapce, který vrazil do třídy a nezavřel za sebou dveře, sarkasticky zeptala: „Máte doma černocha, nebo co?“

Poté se uvědomila, že chlapec sám je černoch. Naštěstí tolerantní a poznámka  ho nikterak neurazila.J

 Možná to zachytíme jen my, vyznavači černého humoru, ale i tak si myslím, že je třeba čas od času se nad skladbou vět a nad tím, co se vypouští do éteru, alespoň trochu zamyslet. Někoho by se podobné slovní hříčky klidně mohly i dotknoutJ