neděle 8. ledna 2012

Novoroční ohlédnutí

Novoroční ohlédnutí není tak bezstarostně uvolněné, jako to včerejší. Na prahu nového roku jsme svištěli do nemocnice, vyzkoušet, jaké jsou podmínky za sto korun denněJ. Vzhledem k tomu, že šlo o benešovskou nemocnici, jejíž pověst opravdu nepatří k nejlepším, šlo docela o adrenalin. O co šlo? O moje rodiče, konkrétně o tatínka. Již na Silvestra se mu špatně dýchalo, tak ho odvezli do nemocnice už v sobotu. Mladý pan doktor, kterého vyrušili z laškování se sestřičkou, na něj koukl a řekl, že to nic není, maximálně tak nějaký náběh a ať si ho vezmou domůL Než stanovil tuto diagnózu, stačil několikrát odběhnout a vždy se vracel velmi rozesmátý. Zjevně tedy už oslavoval nadcházející konec roku a nějaký pacoš se mu nehodil do krámu. Jelo se tedy domů, a když jsme druhý den přijeli na novoroční oběd, nevěřila jsem vlastním očím. Bezvládně ležel, naprosto vyčerpaný a dech připomínal chraplavý přidušený sípot. Navíc mu zjevně působil námahu. Potlačila jsem pokus o černý humor, kdy jsem ve snaze odlehčit napjatou situaci otázkou zjišťovala, zda by mu třeba nepomohla cigaretaJ a raději dala na slova akční švagrové, že tady pomůže je RZS. Zavolali jsme ji a dorazila opravdu velmi rychle. Stejně rychle tatínka spakovala, napojila na kapačky a kyslík a se slovy, že je to na poslední chvíli, zapnuli houkačku a zmizeli v novoroční mlze. Večer nás telefonicky moc neuklidnili, prý žije. Ale.
Ale co? Oboustranný zápal plic, do toho jeho diabetes, no nic moc. Nezbývalo než čekat. Druhý den jsme měli volat. Dost trvalo, než jsme se někam provolali, vždy se nám dostávalo lakonického sdělení
„Zavolejte si později.“
    Po poledni jsem se dovolala já.
No,“ říká doktor. „Už se tu na něj někdo ptal.“
„To asi byla neteř,“ odpovídám ještě pokorně a pátrám po otcově zdravotním stavu.
„No, už jsem to říkal!“ zní mi ze sluchátka
„Mně ne, pane doktore,“ zvyšuji hlas.
„No, je to oboustranný zápal plic, je napojen na kyslík a je stabilizovaný!“
Pan doktor v sobotu ale říkal, že to nic není, jak si to mám vysvětlit?“
„Nijak, to není moje věc!“
Aha.
Asi nebyla, to si vyřídím jinak. Pokračuji tedy v dialogu
„A můžeme ho přijet navštívit?“
„No, to už se taky ptali. Vás tady asi bude pěkná hromada…!"
„Prosím?“ Varovný podtón v mém hlase už nejde přeslechnout.
„No, já to tak nemyslel, jen že vás tu bude asi kupa…“
A to vadí?“
„No, ne!“
„Tak se nebojte, pane doktore, hromada nás tady opravdu nebude, jen jsem se chtěla informovat na zdravotní stav svého otce, to snad mohu?“
„No, můžete!“
No- bylo zjevně jeho oblíbené výrazivoJ .Na návštěvu nakonec odjela jen maminka s bratrem. Aby nás tam nebyla kopa. A mě nevzali, abych náhodou neřekla něco nevhodného a oni se pak nemstili na pacientoviJ.
   Leží v nemocnici dodnes. Stav se nepatrně lepší, já nic nekomentuji, jen si myslím své. Další detaily třeba až jindy. Teď si jen přejeme, aby se v pořádku vrátil a zápal plic překonal. Ale v duchu si říkám, že dostat se v naší zemi do rukou právníků a doktorů je peklo na zemi.  Většinou J(abych nebyla nespravedlivá k té lepší menšiněJ)

13 komentářů:

  1. Když pominu stav tatínka, což je samo o sobě neveselé a skličující, tak bych takovéhle "doktory" řezala holí. Pokud už nemají odborné znalosti (což se také mnohdy stává), tak by se aspoň mohli chovat slušně. v těchto případech se stydím, že mám co dočinění se zdravotnictvím.
    Kamarádky manžel upadl před Vánoci doma do bezvědomí,RZP tam byla ihned, probrali ho, odvezli, že k hospitalizaci. Za hodinu byl doma s tím, že je zdráv. Naštěstí mu opravdu nic není, ale proč zkolaboval dodnes neví.
    Jitko kdybys potřebovala, klidně napiš na e-mail, ono se někdy vypsat pomůže. Nevím jak víc bych pohla pomoci. Tatínkovi brzké uzdravení a i celé rodině hodně sil. Vím o čem mluvím.

    OdpovědětVymazat
  2. Některé doktory by měli na hodinu vyhodit! Ta neochota a pocit nadřazenosti je tragický. Přeji tatínkovi brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak moc přeji tatínkovi brzké uzdravení a úlevu.
    I já jsem už cosi slyšel o benešovské nemocnici. Ale mám dojem, že až takové rozdíly v ostatních městech nejsou. Naše kladenská taky není dvakrát na výsluní obliby.
    Jako výjimku bych mohl naopak jmenovat blízký slánský špitálek, na který slýchám samé ovace. Sice budovy už mají hodně za sebou, ale přístup personálu je asi radikálně jiný od toho kladenského.
    V kladenské nemocnici se sice staví a modernizují budovy, ale zároveň by to chtělo zmodernizovat i to chování k "pacošům".

    OdpovědětVymazat
  4. Také přeju, ať je na tom tatínek co nejdříve lépe a ať může jít domů. Chování lékařů mě nepřekvapuje, po několikaměsíční anabázi s maminkou loni na podzim mě spíš překvapí, když narazím na slušného doktora (a pokud ještě k tomu je odborník, tak žasnu). Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  5. Tatínkovi moc přeju, aby mu bylo lépe.
    Chování zdravotnického personálu je snad nejhorší, ze všech odvětví..

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za návštěvu blogu, hned jsem se musela také juknout. To je ale nehezký začátek roku... Bohužel pro naše zdravotnictví je tento přístup již tradiční...
    Vloni byla matka na náročné operaci mozku, dostala se z toho, a jen co jí převezli na doléčení jinam, tak z ní udělali ležícího pacienta s plenou. Nebýt mého zásahu a stížností, je jím dodnes... Naštěstí je nemocnice již zrušena a nemohou tak ubližovat dalším.
    Ale tak si říkám, co ti chudáci, kteří nemají žádné příbuzné, kteří by se za ně byli?
    Tatínkovi přeji brzké uzdravení a celé rodině pevné nervy!

    OdpovědětVymazat
  7. V benešovské nemocnici jsem skončila v srpnu...po 24 hodinách naštěstí zjistili, že si se mnou nevědí rady a poslali mě RZS do Prahy. To mi asi zachránilo život...být tam déle... :-P
    Bohužel lidé v mém okolí mají podobné zkušenosti...

    OdpovědětVymazat
  8. Moji milí, děkuji Vám za podporu a souznění. Paradoxní je, že patřím k lidem, kteří lékařské povolání uznávají a ctí, ovšem v poslední době se setkávám s takovou neochotou, neúctou a přezíravostí ze stran lékařů, že z toho až mrazí. Většinou se umím ozvat, ale často člověk nemá sílu a energii a očekává určitou empatii, která u doktorů v poslední době není. Na ochotného doktora jsem nenarazila ani nepamatuji a o zacházení se starými a nemocnými ani nemluvě. A v Benešově je to obzvlášť markantní. Nu, po dnešní návštěvě se zdá, že se stav zlepšuje, tak snad bude líp. Děkuji moc- i Ivě za nabídku k mailu. Určitě ráda využiji:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím na Vás, u nás už je taky trochu lépe.

    OdpovědětVymazat
  10. Přeji tatínkovi brzké uzdravení. A Vám pevné nervy a sílu ke zvládání lékařů. Velmi Vám rozumím, tchán strávil mezi svátky dva dny ve FNKV, odešel na reverz. Jen za tyto dva dny a z velké části z doslechu jsem FNKV vyškrtala víc než polovinu jejich desatera chování k pacientům. Josefka

    OdpovědětVymazat
  11. Sice už toho bylo výše napsáno dost, ale musím vás ujistit, že kolínská nemocnice se podobá, jako vejce, vejci, těm o kterých tu píšete. Já jsem před Sylvestrem, přežila své ohrožení života, jenom díky mé revoltě. Je to dlouhé , ale jenom střípek. Když mě RZS po, až mateřské péči(kapačka atd..) vyložila na ambulanci nemocnice, nestačila jsem se divit.Po odeslání na RTG a následovném návratu, mě bylo oznámeno, že se pan doktor odešel najíst. Bez dozoru na chodbě, jsem se po půl hodině, dočkala, že mě Dr. poslal na interní ambulanci. Zde mi bylo oznámeno sestrou, ať si počkám, paní doktorka šla na oběd.Následovala ještě hrůznější fraška(později diagnoza , plicní embolie), ale to je opravdu dlouhé psaní. A to jsem patřila do řad zdravotníků, je mi z toho zle!
    Přeji, aby to Váš tatínek co nejrychleji ustál a Vy s ním.

    OdpovědětVymazat
  12. Přeji tatínkovi brzké uzdravení, moc vám držím palce. 10 let jsem pracovala v Thomayerově nemocnici, vím, že tam bych nešla jako pacient ani za zlaté tele. Člověk by nějak byl ochoten pochopit zastaralé vybavení, nedostatek financí, ale nedostatek empatie, úcty a slušnosti k pacientovi nepochopím nikdy!

    OdpovědětVymazat
  13. Rejčko, přeji moc, ať se z toho tatínek brzy dostane"i přes péči doktorů". Tím je rozhodně nechci házet do jednoho pytle, ale ten lidský přístup mi žel kolikrát chybí :-(. A návštěv nemocnice jsme si na konci roku a ještě po něm užili také(byla nás tam kupa, ale vypadalo to, že to nikomu nevadí :-), také s dědou(mým tchánem), taky diabetik, na rtg měl něco na plicích, dýchat nemohl, takže skoro to vypadá stejně jako váš tatínek, nakonec řekli, že to bylo od srdce tedy, i když měli podezření také na zápal plic, i na tom kyslíku byl.Pobyl si tam 10 dnů, ale ve čtvrtek už ho dovezli domů, tak snad se babičce už trochu ulevilo. Nejvíc ji asi dorazila sestra od praktického Dr.která tak jí pak řekla, že když dědu viděla (než ho Dr. odvelel do nemocnice), že myslela, že už ho tam prý živého nedovezou. Že radši nedržela pusu...
    Tak hodně sil celé vaší rodině a ať zase můžeme být ve zdraví pohromadě.J.

    OdpovědětVymazat