Někdy se prostě moc nedaří:-)

Dnešek byl zasvěcen dobročinnosti, šla jsem dávat krev. Tudíž jsem si ráno hezky přispala, abych měla dostatek sil. Sil jsem poté měla na rozdávání, protože jsem se ještě před odchodem vrhla na úklidJ. Ovšem  naspaná energie byla nějak nerovnoměrně vydávaná a tudíž, celkem nečekaně, vzaly za své dva hrnečky a aromalampa, tudíž jsem raději další destrukci odložila na později Ja vyrazila. Zvolila jsem tramvaj, protože na Karláku se špatně parkuje. Spořádaně jsem si označila jízdenku, protože jsem zbabělec. Ráda bych na protest proti předraženým cenám jízdného MHD jezdila načerno, ale slušné vychování mi v tom brání. Podřimující bezdomovec v rohu špinavé tramvaje zjevně podobnými pocity netrpěl, ale to je v Praze běžné. Platí jen ti slušní. Tak jsem si označila jízdenku, natáhla rukavice, abych se nemusela ničeho dotýkat a čekala. Tramvaj nejela. Prý nějaká porucha. Tudíž jsem dvacet minut ze své zaplacené půlhodiny prostála na místě. Novou jízdenku už jsem nekupovala, to bych si už vyhádala, ale nikdo mě nekontroloval. Dostala jsem se tedy do nemocnice s mírným zpožděním, ale tady byl klid. Klid do té doby, než se mě sestřička pokusila vysát. Nešlo to. Nějaká poruchaJ. A tak rejdila jehlou v mých cévách nebo žiláchJ a nic. Trochu jsem se obávala, že přijde nevolnost, jelikož mi to sledování jehly pod mou vrásčitou kůží nedělalo dobře, ale skončilo to jen důkladným orosením čela. Pak přišla jiná, zajela ještě hlouběji a už to teklo.  Na paži se mi ovšem vytvořila boule velikosti ořechu a odcházela jsem s ujištěním, že tam bude modřina. A jeJ. Nicméně, účel byl splněn a šla jsem se občerstvit. Tam pro změnu nefungovala pokladna, takže abych si užila za svých šedesátJ, musela jsem si pěkně počkat. Kupodivu, moje nervová soustava dosud nevykazovala žádné známky vzteku, jak je mým zvykem, nýbrž dokonce vyloudila shovívavý úsměv. Překvapivé! Nakoupila jsem a vydala se do větrného města, kde jsem se pečlivě vyhýbala letícím předmětům, které jsem potkávala v poměrně velké frekvenciJ.  Cestou rozvrkočenými ulicemi jsem zjistila, že Třídní knížka je pouze v Dejvicích. Ale prý bude, ujišťovali mě všude. Nu, Kosmas zjevně trpí novoroční odstávkou, snad se také někdy probere a začne fungovatL. A aby toho nebylo málo, začalo pršet. Deštník byl nepoužitelný, tudíž jsem po vzoru elegantních žen sáhla po šátku. Nečekaně silný poryv větru ovšem lehce rozvázal můj rádoby elegantní uzel, uvolněný šátek mi zakryl oči a já ztratila pojem o prostoru před sebou. Ze setrvačnosti jsem proto vstoupila do cesty rozjetému kočárku s dvojčaty, který mě málem knokautoval. Naštěstí spěchající maminka cítila určitý podíl viny také, tudíž se nestrhla žádná slovní potyčka a spořádaně jsme se rozešly bez viditelných zranění. JŠátek jsem poté pro jistotu uvázala na babku, čímž jsem pozbyla veškeré elegance a ztratila poslední zbytky sebejistotyJ, ale zase jsem nezmokla.  Domů jsem se tedy dopotácela nejen vysátá, ale i vyvátáJ a jsem ráda za bezpečí domova. Do žádných riskantních transakcí už se dnes pouštět nehodlámJ