Křišťálová noc

  Dnešní den je výročním dnem židovského pogromu.

 Začalo tím ve velké pronásledování a vraždění Židů, což už před tím posvětily Norimberské zákony, vůči kterým se nikdo moc nevymezoval. 

Naopak, braly se jako současný zákonný stav. 

V některých zemích, včetně té naší, je brali za své už před příchodem Němců, takže například u nás začali Židy vyčleňovat ze společnosti aktivně už před vznikem protektorátu!!!

Křišťálová noc pak znamenala další krok, uvidíme, jak zareaguje veřejnost...

 A ta byla docela lhostejná, jich se to přeci netýká 

Tyto útoky byly organizovány jednotkami SA a dalšími nacisty, zatímco úřady nečinně přihlížely. 

Sklo z rozbitých výloh židovských obchodů pak křupalo i pod botami těch, kteří se přišli „dívat“.

Pogrom, eufemisticky nazvaný Křišťálová noc, byl jen dalším krokem na započaté německé cestě, kam až jim tehdejší Evropa dovolí jít. A Evropa dovolovala docela dost.

Během pogromu byla vypálena část synagog a židovských modliteben v Německu. Byly vypleněny židovské obchody a podniky, jejich zařízení bylo zničeno. 

Přímo při pogromu bylo zabito téměř 100 Židů a zhruba 30 tisíc - většinou majetnějších - jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů .

Nacistické vedení cynicky tvrdilo, že pogrom nebyl nijak organizován a že sami Židé vyvolali spravedlivý hněv lidu, a využilo jej k dalším protižidovským opatřením. ¨

Židům pak bylo přikázáno odstranit způsobené škody a uvést vzhled ulice opět do původního stavu ....

Zároveň ale nacisté zneplatnili  pojistky, na něž měli poškození nárok. 

 „Křišťálová noc“ tak byla využita také k urychlení nucené arizace židovského majetku 

a odstartovala vlnu násilností, jež později vyústila v „konečné řešení židovské otázky“, mající za následek milióny mrtvých.

Veřejnost většinou jen tak lhostejně přihlížela. Pořád jakoby nevěřili, že se to týká i jich, že to bude pokračovat a že za chvíli všechno bude jinak.

Vypadá to, že se všechno v jakési variantě opakuje. Také nevěříme...

Dnes si sice připomínáme tu noc a varujeme se slovy „už nikdy“.

Ale stačí se podívat kolem sebe, abychom viděli, že mechanismus je pořád stejný: označit něco za problém, postupně utahovat šrouby, zbavovat práv, majetku, důstojnosti. A čekat, zda se někdo ozve.

Křišťálová noc není jen historie. Je to zrcadlo. 

A nepříjemně vtíravá otázka, zda i my dnes náhodou nestojíme na chodníku a nedíváme se, jak hoří, s falešně úlevnou myšlenkou, že se to netýká nás.