Klasická adventní tradice, rozsvěcení vánočního stromku. Každé město má nějakou akci na svém hlavním náměstí, mnohde se svítí i jinde, než jen na centrálním rynku. Z poklidné adventní aktivity je někde drobné drama, jinde slavností megaakce, někde jen taková blikající pětiminutovka.
Ve městech to začíná týdny předem. Radnice si láme hlavu, jestli letos bude stromek pompézní jako ve Vídni, kýčovitý jako v Praze nebo skromný jako na vesnickém hřišti.
Vybírá se strom. Loni jsme měli "moc hustý", předloni "moc řídký", letos se tedy rozhodlo, že bude „přirozený“.
To v překladu znamená: co lesy, případně sponzoři, v lepším případě charitativní dárci, dají.
Samotný den slavnostního rozsvěcení je však opravdovou podívanou. Celé město se promění v mraveniště. Maminky balí děti do kabátů, které by přežily i expedici na Severní pól, tatínkové si dávají zahřívací grog a babičky se strategicky usazují blízko perníkového stánku.
Děti napjatě sledují sledují, kdy přijde ten okamžik, a neodbytně se ptají:
„Kdy už se to rozsvítí?“
Pak přijde starosta (nebo někdo, kdo vypadá jako starosta). Přináší mikrofon, aby pronesl slavnostní řeč. Zmrzlé ruce tleskají a technici v pozadí potají modlí ke všem svatým, aby elektrické obvody neselhaly.
Když starosta zahájí odpočet („tři… dva… jedna…“), dav v očekávání zatají dech.
A v tu chvíli......stromek nezasvítí.
„Kde je světlo?“ ozve se z davu.
Technik se pod stromem hrabe v kabelech jako archeolog hledající pravěkou keramiku.
Děti začínají kňourat a babičky se přísně dívají na starostu, jako by mohl osobně za všechny technické nedostatky světa.
Po pár nekonečných minutách se to ale většinou povede a konečně je to tady.
Stromek zasvítí!
Barevná světélka roztančí náměstí, děti zapomenou na chlad, babičky na revma a tatínkové si dávají ještě jeden grog na oslavu.
Stromek byl slavnostně rozsvícen a adventní trhy mohou vypuknout.
A jak se stromek rozsvěcel u nás ve škole, o tom v zítřejším pokračování:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat