Čapkova AI

 Vánoční doba obecně asi není úplně nejlepším časem na úvahu o všudypřítomné umělé inteligenci, ale protože pětadvacátý prosinec nabízí výročí od úmrtí Karla Čapka, lze AI konfrontovat i se sváteční náladou. Jako připomenutí velkého autora. Třeba tím, že se zkusíme ptát, zda už tehdy Čapek tušil, co nás čeká?  

Čapek umírá o vánočních svátcích dohnán lidskou závistí, malostí a nenávistí. Zlomen fašismem všude kolem.  Varoval před fašismem svými knihami, marně. 

Varoval i před robotizací, tedy před AI.

Bude to také marné?

Jeho dílo s tématem vědeckého pokroku se dlouho řadilo do sci-fi. Nicméně, už dlouho se i  pravidelně objevuje i jako komentář k tématu umělé inteligence. 

Ve slavném R.U.R. Čapek podle mého docela  jasně varoval před odosobněním a riziky pokroku, který předbíhá lidskou zodpovědnost.

Pravda, jeho roboti nejsou jako dnešní AI, přesto nesou stejnou esenci, vytvoření systému, který zastane /nahradí/ lidskou práci, usnadní život. 

Ale zároveň se může vymknout kontrole. 

Čapek důrazně upozorňoval, že když se člověk stává závislým na vlastním výtvoru, ztrácí schopnost zastávat své základní povinnosti 

a začíná pociťovat vlastní zranitelnost.

Prostě se už tehdy ptal, co bude, když člověk vloží své schopnosti do stroje? Jaká bude pak jeho role?

 Dnes jako bychom Čapkovy vize žili na vlastní kůži. Stojíme vlastně před stejnými otázkami, jaké si kladl Čapek před sto lety. A myslím, že odpověď pořád neznáme.

   Ke konci roku toto nekonečné hledání smysluplné odpovědí alespoň můžeme rozředit vánoční náladou či četbou jiných Čapkových knih, ale znepokojivá otázka vytrvale zůstává.

Třeba nás příští rok s pětkou na konci v hledání její odpovědi posune někam zásadně dál. Zatím tedy jen lenivě vánočně přemítejme. 

A hezké svátky si přejme opravdu, živě, umělou inteligenci nechme v klidu odpočívat.