Sidónie

 Hraběnka Sidónie Nádherná se narodila začátkem prosince v roce 1885 ve Vrchotových Janovicích. 

Je to taková nevelká vesnice ve středních Čechách, se zámečkem, který patřil její rodině. Vím, že jako dítě jsem přemýšlela, co je to za jméno, Sidonie. Přišlo mi neobvyklé. 

A ono neobvyklé je, ne. Je původem z Řecka a moderním se stalo hlavně na přelomu 19/20 století,kdy se šlechta ráda inspirovala antickými jmény. Tedy dobová módní vlna.

A Nádherná, což jsem kdysi považovala za lichotivou přezdívku, je šlechtický přídomek. Z němčiny. Schönburg. Je to prostě šlechtický rod. A u nás je asi Sidónie Nádherná neznámější členkou rodu.

Narozeniny by měla prvního prosince. 

Byla to žena,která zjevně byla nádherná nejen svým jménem. Byla nekonvenční a zajímavá. Možná právě proto ji dnes známe, alespoň podle jména. 

Ona byla, podobně jako Meda Mládková, mecenáška umění. 

Také je spojována s životem a osudy mnoha významných mužů, kupříkladu třeba Rilke, Adolf Loos či životní láska Karel Kraus. 

V jednu chvíli byl její zámek kulturní Mekkou své doby. 

Sidónii pronásledovaly oba totalitní režimy dvacátého století, nacistický i komunistický. Zemřela proto v exilu, v Anglii.

Ale ostatky byly převezeny a ona spočinula na hřbitově ve Vrchotových Janovicích.

Divadlo Ungelt o ní uvádělo krásnou hru, Touha jménem Einodis 

Představení se někdy hrálo i v Janovicích, v místním parku, na kterém si Sidónie tak zakládala. Ona byla, krom jiného, i skvělá zahradnice. Park sama navrhovala a udržovala. 

Býval ve své době snad nejkrásnější  v Čechách. I dnes ale nese její odkaz. Pořád je tam atmosféra, je hezké se tudy projít. 

A je hezké si Sidónii, zajímavou osobnost minulosti, u příležitosti výroční jejího narození, trochu připomenout. 

Do adventního ducha její povaha určitě pasuje.