Respektive Giving Tuesday, byl už na začátku prosince, samozřejmě. A logicky v úterý, když Giving Tuesday. Dosud jsme ho moc nevnímala, věděla jsem, že je a nijak aktivně ho neprožívala. Letos jsem ho zaregistrovala trochu víc.
Celý týden jsme se mu ve škole věnovali. Je tu totiž spojen s adopcí dětí v Ugandě a děti i touto formou přispívají na pravidelný sponzorský dar ugandským dětem.
Je to světový den štědrosti a dobrých skutků. Mnozí sice dělají dobré skutky bez ohledu na kalendář, ale tenhle den jim dává takový slavnostní charakter, alespoň mně se tak zdá.
Funguje od roku 2012, prý jako protipól šílenství kolem Black Friday. To jsem tak úplně nevěděla, ale má to určitou logiku. Black Friday je fakt šílenost. Asi fungující, když se opakuje s železnou pravidelností. Ale je to trochu na hlavu. A ve finále nejlepší black friday je nekoupit si nic.
V úterý poté se tedy podle této symboliky má něco darovat. Nebo konat dobro.
Nu, dobrá.
Naši studenti konají dobro pro děti, které nemají takové štěstí a nemohou studovat. Vytvářejí dobročinný bufet, kde si lze koupit svačinu. Prodávají knihy, které lze posléze darovat k Vánocům.
Je s tím spojeno plno dalších akcí. Jedna z nich se týkala i mně, což tedy bylo pro mě překvapení. Dražila se moje kniha, Třídní knížka do tramvaje.
To bylo překvapení. Navíc se našel kupec, který za ni zaplatil 777 korun.
To jsem tedy zírala. A bylo to potěšující i dojemné.
Trochu v rozpacích jsem pak konstatovala, že tolik peněz jsem za svoji knihu nikdy nedostala.
A ani nedostaneš, smáli se ostatní. To je pro děti v Ugandě.
Ano, to je pravda, odlehčilo to moje dojetí. Ale stejně, byla to pecka. Alespoň jsem to tak vnímala.
A byl to vlastně i můj den štědrosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat