Hora papírů

 Po svátcích nám krom získaných dárků, nabytých kilogramů a vytrénovaných nervů, zbude i hora potrhaných vánočních papírů.

Vánoce jsou totiž i dobou neekologického a nekonečného boje s balicím papírem.

Každý z nás to zná: předvánoční stůl plný dárků, nůžky, izolepa a pocit, že dneska to zvládneme jako profesionál.

 Pak ale přijde realita a všechno je jinak.

Existují dvě kategorie baličů dárků. 

První skupina jsou umělci. Tihle lidé berou balení dárků jako životní poslání. Každý roh papíru je dokonale ostrý, mašle ladí s papírem a jejich dárky by mohly soutěžit na mezinárodních designových veletrzích.

Tady většinově naskočí pocit / alespoň já ho mám/ že rozbalování takového dárku je malé rouhání.

Pak je tu druhá skupina, kam kupříkladu já bezezbytku zapadám. Naše balení by mohlo sloužit jako expozice ve stylu „Jak to nedělat“. Papír je buď moc malý, nebo ho zbude tolik, že by vystačil na druhý dárek. Izolepa se lepí všude, jen ne tam, kde je potřeba, a roh dárku vypadá, jako by ho života zbavil hladový hlodavec.

Vrcholem snažení je pak situace, kdy zápasím s kulatým předmětem.

 Jak sakra zabalit fotbalový míč?

Když k balení navíc asistuje zvědavé štěně, které střídavě odnáší nůžky, papír a izolepu, aby se ve finále zamotalo do barevné stuhy,  je balení do vánočního papíru všechno jiné než nějaké umění.

Nejlepší je to řešit hezkou vánoční taštičkou, i když ani do ní se míč většinou nevejde.

Ale budiž, letos bylo všechno nějak zabaleno.

Pak je tu ještě ta část populace, která balicí papír vůbec neuznává. A pro ni existuje jednoduché řešení: igelitka s vánočním motivem.

Praktické, rychlé, ačkoli málo estetické.

Nebo ještě i takzvaná „okudlaná metoda“ – papír trháme podle oka, sem tam něco namáčkneme, někde něco přidržíme izolepou a řekneme si, že to stejně nikdo řešit nebude.

Prostě všichni nějak ty dárky zabalíme. 

    Jenže pak přijde ona fáze rozbalování. Pestrobarevná hromada papíru a stuh roste geometrickou řadou. Děti se radují, papír létá vzduchem a vy, jako správce domácí pohody, řešíte existenciální otázku:

Kam s tím?

Odpověď se sama nabízí. Tříděný odpad.

Balicí papír ovšem patří do směsného odpadu, pokud není recyklovatelný. Kartonové krabice do papíru, mašle do plastu.

 Ale kdo má v ten okamžik čas třídit?

Většina z nás to někdy prostě smete na hromadu s myšlenkou, že to vyřešíme zítra.

Nevyřešíme. Určitě ne uspokojivě pro všechny.

Takže se nám vrší hromady u kontejnerů, v lepším případě u těch modrých. Někde to končí ve směsi, jinde s tím zatopí.

   Vzpomínám, blahé paměti, jak babička vždycky dárek rozbalovala opatrně, papír vyhladila a uklidila se slovy, že se to za rok použije znova.

Jako děti jsme se tomu trochu smály.

„Babi, neškudli tak:-nm  )“

Dnes vidím, že byla nejen šetrná, ale z dnešního úhlu pohledu i ekologická. Nebo možná už šlo o myšlení udržitelnosti, které je až dnes akcentováno.

Každopádně, přecházelo to oné nerudovské otázce,

Kam s ním? V tomto případě, kam s potrhaným vánočním papírem?

Není nakonec lepší využít onu igelitku, která má opakovanou životnost?

 Nebo bezobalovou metodu?

Nevím, těžko říct. 

Mít několik holých dárků by se asi nikomu nelíbilo, ale hromada papírů po svátcích je dost děsivá. I když je to určitá satisfakce pro nás, co balit neumíme😊

A vlastně nás to nutí nezapomenout na klasiky české literatury, protože ono nerudovské Kam s ním je tady pořád, byť v jiné podobě.

Ale sama také už někdy vyhlazuji použitý papír či schovávám sváteční taštičky. Určitě se ještě hodí:-).