Blíží se to..

 Blíží se Vánoce. Mílovými kroky.

 Ulice už blikají světýlky tak intenzivně, že jen čekám, kdy vybudí nějaký epileptický záchvat.

 Obchody navzdory zdražování a krizi praskají ve švech. V éteru řvou vánoční melodie.

Mnozí z nás chmurně přemýšlejí, kolik kil přibereme během svátků..

Někomu v hlavě buší každoroční opakovaná mantra: 

Musím všechno stihnout! Už zbývá jen týden!!! 

   Děti se samozřejmě těší, i když teď na Ježíška asi věří snad jen nemluvňata, ostatní děti nemají vlastně vůbec žádnou šanci ve světě všudypřítomné reklamy, Santa Klause a dalších importovaných návyků, si naivně myslet, že chodí nějaký Ježíšek.

Možná se víc než Vánoce těší na prázdniny. 

   Na seznamu předvánočních úkolů se točí pořád dokola stejné položky. 

Uklidit byt tak, aby byl připravený na návštěvu, která nakonec třeba ani nepřijde.

Napéct cukroví, jehož větší část se sní ještě před Štědrým dnem.

Sehnat dárky, které mají být ideálně originální, praktické, levné a zaručeně potěší.

Klasika. Má to tak asi většina z nás. 

 A pak přijde ten aha moment. 

Většinou je to takové úsměvné procitnutí 

  Ve chvíli, kdy stojíte před samoobslužnou pokladnou / to je další vaše nová role, suplovat prodavačku/  s vozíkem plným všeho, co byste jinak nikdy nekoupili, a přemýšlíte, jestli je opravdu nutné mít pět druhů sýra na chlebíčky, se to někdy zlomí. Takhle přeci ne! 

V košíku je tolik jídla, že by si nezasvěcený mohl myslet, že tady asi vypukne hladomor nebo něco podobné, na co je třeba vytvořit tak obří zásoby jídla. 

 Vedle pak u jediné pokladny, kde pracuje živá osoba, a tudíž je tam fronta až na konec prodejny, nervózně přešlapuje pán, kterému očividně došla trpělivost a k vánoční náladě má opravdu daleko. 

A někde za regálem se hlasitě dohadují asi sedmileté děti, jak to zařídit, aby „Ježíšek“ určitě přinesl iPhone, i když maminka vyhrožuje, že letos budou jen „měkké dárky“.

To je jako ten klid a pohoda?

Aha docvaknutí je pravidelné, každoroční. 

Jen na něj vždycky během roku zapomeneme. 

Je to logické poznání, jakože tohle tedy ne. Vánoce jsou přeci důležité pro malé děti, to ano, jinak je to umělé šílenství. 

Přeceňovaný svátek. 

A plný paradoxů. Všichni si přeji klid, ale všechno provází děsivý neklid. 

Má to být svátek ticha, s tichou nocí, a přitom všude hřmí vánoční hity a zmatek a mumraj.

Takže máme ještě týden na zpomalení. A klid, který ve finále bude asi tím největším dárkem, co lze v závěru roku najít. 

Tak klidný předvánoční čas.

Psáno pro Listy Prahy 1

.