Nedávno jsme se bavili o tom, že Konec velkých prázdnin je výborně udělaný televizní příběh.
Na motivy díla Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové.
A pak se dozvím, že paní Mašínová umřela.
Jako by to bylo něco mezi nebem a zemí, že se o ní bavíme zrovna v okamžiku, kdy zemře. Nu, ale věci tohoto charakteru dnes nechci rozebírat, byť mi přijdou zajímavé.
Spíš chci připomenout Konec velkých prázdnin. Kdysi mě nadchly. Moc mě to bavilo.
A když na to kouknu dnes, je to tam pořád. Zajímavé, bravurně zahrané, na pozadí skutečných příběhů..
Je to příběh emigrantů z dob normalizace. A můj úhel pohledu se logicky mění s věkem. Nejprve jsem je obdivovala, že to dokázali, že do toho šli.
Také to jeden čas byla inspirace i pro moji učitelskou práci, zajímavě ukázat, jak lidé emigrovali.
Pozvolna tam ale přibývaly i jiné úhly pohledu, třeba ten pocit, který jsem kdysi v okouzlení ze všeho západního vůbec nevnímala. A totiž, jak je to - nebo alespoň bylo - z hlediska některých politických reakcí vlastně dost podobné na obou stranách hřiště.
Třeba jsem na první dobrou nerozuměla tomu, proč uprchnuvší klavíristka nesměla na západě vystupovat. Zakázali jí to úplně stejně jako na východě.
Později jsem tam dešifrovala důvod, že se jim prostě nehodila do krámu. A kdyby jí podpořili, komplikovali by si tím vztahy s politickými zakázkami z východních zemí. Takže svoboda ano, ale jen do určité míry, pokud neohrožuje finance...
No, možná to interpretuji dost po svém, byl to pro mě kdysi dávno jakýsi aha efekt...
Ale Konec velkých prázdnin je skvělý televizní příběh.
A paní Mašínová, třetí manželka Pavla Kohouta, byla jeho spoluautorkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat