Štědrý den české učitelky

    

Pro českou učitelku začíná Štědrý den zpravidla o pár dní dříve než pro běžného smrtelníka. Školní vánoční besídky!!

Je to minimálně poslední školní týden před prázdninami, který je ve školách naplněný různými vánočními besídkami, akademiemi či dalšími školními slavnostmi s vánoční tématikou, přičemž udržet nějakou slavnostní náladu u zdivočelých dětí je takřka nadlidský úkol. 

  Vše pak většinou vrcholí kolem 20. prosince, kdy kantorka při pokusu o třídní vánoční besídku obdrží několik pytlíčků s perníčky od některých dětí, čímž jí unaveně docvakne, že to asi bude jediné cukroví na vlastním domácím štědrovečerním stole.

  Mezitím je samozřejmě nutné uhlídat poslední zoufalé pokusy studentů o opsání písemných  prací na mobilu a nerozbrečet se při pohledu na dosud neopravené slohové práce, čtenářské deníky a další písemky. O úkolech od vedení ani nemluvě...

  Na Štědrý den se proto vyčerpaná kantorka probouzí s optimistickým plánem, že konečně  bude trochu klid. 

Zapne koledy a pustí se do smažení kapra.

Když přijde na řadu bramborový salát, vzpomene si, že by ještě mohla rychle opravit nějaké sešity, protože co by to bylo za Vánoce bez pocitu povinnosti? 

Možná taky jen rychle nahlédnout do školního edu systému, jestli už se tam neobjevil nějaký email od rodičů?

A objevil, samozřejmě.

„Paní učitelko, proč dostal Pepíček dvojku..?“

Úlevně si vydechne, protože je jí jasné, že kdyby Pepíček dostal trojku, kterou si zasloužil, už by jí jeho rodiče stepovali přede dveřmi. Takhle se to snad vyřídí elektronicky.

Zprávy o budoucím suplování už raději vědomě nečte, to opravdu až po Novém roce.

   Dopoledne se pak pokusí uklidit kuchyň, která připomíná bojiště po chemické válce. Mouka na lince, čokoláda na stole, mezi tím několik písemek a potrhaný balicí papír….

 Při pohledu na všechen ten chaos jí pravidelně napadá, jestli by se do permanentně reformujícího se školství nedala třeba zavést nějaká zavést třeba praktická maturita z úklidu…? Nebo testy na téma, jak neprokrastinovat či jak všechno zvládnout?

No, jdeme dál. 

Kolem poledne ji ze setrvačnosti přepadne myšlenka na žáky.

 Jak asi slaví oni?

Snaží se tyto obsedantní myšlenky rychle zapudit. 

 Večer, když se konečně rodina shromáždí u stromečku, už přichází v plné sváteční náladě, unavená, ale hrdá. 

Večeře bude! I cukroví stihla!

Pak dárky...

Co by mohlo být pro učitelku lepší než nová sada červených propisek!?

Rodina bohužel disponuje tímto druhem černého /respektive červeného/ humoru.

 Když se pak vyčerpaná učitelka po Štědrém dni konečně uloží do postele, pravidelně přemýšlí, zda by raději příští rok neměla změnit povolání a nešla dělat něco klidnějšího. Třeba hasičku, bachařku ve vězení, protože tam také požadují pedagogické vzdělání, či krotitelku divokých zvířat v zoo. Nebo diplomatku...?“

 Pak si ale vybaví svou sympatickou třídu, kterou provází již několik let, to jim  přeci nemůže udělat.,,? Určitě by pak dostali tu šílenou tělocvikářku, kterou ani ona nemůže vystát. Natož ty bezbranné děti. 

 A pak, ty prázdniny…

 Zhasne světlo a doufá, že zítra se zázrakem probudí do světa, kde někdo opraví ty písemky a kde vánoční prázdniny  opravdu znamenají  odpočinek. A navíc trvají alespoň ony klasické a symbolické dva měsíce. 

Je přeci čas vánočních zázraků.