Boubín

K typicky šumavským cílům samozřejmě patří i Boubín. Prales je sice hezky schován za plotem, ale procházka je tady hezká. U jezírka začíná příjemná naučná stezka, která vás podél plotu prožene šumavským (pra)lesem.  V celém lesním komplexu mě nejvíc dostala informační tabule, která vysvětlovala, co všechno tady napáchala vychřiceJ - to není překlep ani moje chyba, to je citace z informační tabule v Šumavském národním parkuJ! Podobných perliček lze na zdejších naučných stezkách objevit povíceroL,ale vychřiceL jednoznačně vede.  Z Boubína jsme se vypravili na Srní, ke kterému mám nostalgický vztah, neb sem jezdíme od mého dětství. A i tady jsme překvapivě objevili nové kousky. Jednak Vlčí stezkuJ, která vede příjemným okolím kolem městečka, a druhak Slunečnou cukrárnu, která nabízela nejen domácí a s láskou dělané skvělé zákusky, ale i vynikající (opravdu vynikající) kávuJ, takže jsme mohli latté přestat vnímat jako výdobytek civilizace a vychutnat si ho i v cukrárně na Srní. A bylo skvělé, stejně jako presso či zdejší tiramisu. Prostě Srní překvapilo veskrze pozitivně, ač hovad bylo kolem na můj vkus překvapivě mnoho. Mám na mysli opravdová hovada, přesněji řečeno ovády, kteří na nás pořádali takřka nálety.  Zjevně je povzbuzovalo deštivé počasí, stáda krav kolem cest a naše krev, nasládla skvělým vínem Dorothea, které nám nabízeli v našem apartmánu a které jsme poctivě konzumovali. O jiných hovadech raději psát nebudu, aby se mi zase neodhlásili další čtenáři, jako když jsem psala o doktorovi ve vazběJ. Nechci se nikoho dotknout, proto se věnuji bezpečným a nekontroverzním šumavským zážitkům. Dlouho to asi nevydržím, ale dokud trvá šumavská euforie, tak čerpám. A ze Srní se dá čerpat poměrně dlouhoJ….