pondělí 23. července 2012

Hranice nemožného

Hranice nemožného neboli Fringe je seriál, který jsem nedávno objevila (nečekaný DVD dárekJ)a zdá se, že mě bude bavit.      Nicméně psát o něm dnes nechci, zajímá mě jiná hranice možného či nemožného. A to, kde končí soucit a začíná obtěžování?  Nejsem člověk, který dává peníze žebrákům, ba skoro bych řekla, že se mi žebrání, zejména v kombinaci s omámenými psy vedle zkrouceného žebráka, takřka hnusí. K pouličním umělcům už mám úplně jiný vztah, a když mě osloví, ráda jim něco přihodím, aniž bych to vnímala jako žebrotu. Ovšem na Letné se v převážné většině vyskytuje žebrající sorta, která jen natahuje ruku, obtěžuje před Billou, kde popíjí krabicové víno, a vyžadují po vás nějaké drobné. Nu, to by mě čert vzal, policistu člověk nepotká, jak je rok dlouhý a zdejší žebrání velmi často hranicí s obtěžováním. Proto se tady jako růže mezi trním vyjímá žena, která prodává Nový prostor. Ten si v rámci své představy o charitě občas kupuji, proto jsem nezavrhla myšlenku koupit si ho u letenské bezdomovkyně. Měla jsem potřebu konat dobro a tak jsem si od ní časopis koupila. A protože každý dobrý skutek je po zásluze potrestán, pokaždé se mi to vrací jako bumerang. Žena si mě zapamatovala a permanentně mě žádá o další nákup. Někdy na mě haleká od tramvaje, jindy mi zastoupí cestu od Billy a žadoní: „Paní, kupte si NP, uděláte mi radost.“ Někdy vytáhne těžší kalibr: „Paní, kupte si, ať mám na jídlo pro děti!“ Jindy jen tak vykřikuje, kupte si, kupte si a snaží se mě dostihnout, respektive překřížit mi cestu.  Snažím se jí vyhýbat,  slušné odmítnuttí totiž nebere a naopak, přidává na razanci ve svém verbálním nátlaku.J
Většinou jsou její invektivy nepříjemné,vyhnout se jí je sutečně mistrovství, neb ona se umí vynořit v místech, kde by ji jeden rozhodně nečekal. Místy nabývám dojmu, že mě snad stopujeJ. Nu, to je samozřejmě paranoia, ale hranice nemožného už tady byla dávno překročena. Prostě původní premisa, že žebráky ignoruji, měla být naplněna. Protože tudy charitní cesta nevede a obtěžování rozhodně k soucitu nepovede. Hranice  tedy byla překročena. J Nový prostor si už rozhodně (na LetnéJ) nekoupím.Prostě,pro dobrotu na žebrotuJ

5 komentářů:

  1. Přesně tak jsem dopadla s jedním chlapíkem u Anděla! S tím rozdílem, že tam nechodím denně a že je tam těch únikových cest přece jen víc. A už ze zásady NA ULICI nepřispívám na nic, leda tomu pánovi, co hraje na Národní vedle Tesca na harmoniku.
    Jo a musím Vám poděkovat za doporučení Teorie velkého třesku, vyzkoušela jsem pár dílů minulý týden ve žlutém autobuse a pobavila jsem se :-)
    Mimochodem, jestli Vás zajímá další vývoj Kubelíkova domku, další (nepříznivé) informace najdete v diskuzi pod článkem na mém blogu. Praha 4 totiž prodává svůj podíl za směšnou cenu :-(
    HanaF

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že Vás Sheldon pobavil:-)
      A ještě k té ulici, také nepřispívám, třeba i proto, že jsem jednou nabídla stravenky, ať si koupí jídlo, a se zlou jsem se potázala. A když jsem jednou povolila, tak jsem dopadla takto:-)
      A na Kubelíka kouknu k Vám
      Hezký den

      Vymazat
  2. :-) není to směšné,a le je to nádherně popsané..přeju ti, ´t se ona dáma unaví adá ti pokoj.

    OdpovědětVymazat
  3. :-)Nu, zatím se zdá být takřka neunavitelná. Ale i tak doufám, že si najde jinou oběť:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Na takové chování prodejců je možné si stěžovat u občanského sdružení Nový prostor o.s., protože tímto porušují kodex prodejce...

    OdpovědětVymazat