Na koníčka

....si vyskočím….

          je stará lidová píseň potažmo píseň Waldemara Matušky, kteroužto zatoužila slyšet moje maminka. Jala jsem se tedy vyhledávat a samozřejmě mi vyskakovaly samé erotické až pornostránky. Ale nakonec strýček google nezklamal a vyplivnul nejen Waldu na youtube,ale i stejnojmennou píseň do Radůzy, kterou jsem neznala. Myslím tu píseň, ne RadůzuJ, tu naopak poslouchám docela ráda. Pohrávání si s koníčkem respektive s koňmi mi volně asociovalo myšlenku na víkendový výlet, a tak jsme se vypravili náš oblíbený na barokní statek Benice, kde mají koní víc než sto. A nejen to. Je tu skvělá atmosféra, příjemná restaurace a během léta i možnost vypravit se s dětmi na divadelní pohádkové létoJ. Na své si tady přijdou i cyklisté ( to,abych nějak odčinila svou nedávnou kritiku masové cyklistikyJ), kteří se tady nacházejí na tzv. greenway Praha – Vídeň, takže si tu nejen přijdou na své, ale jsou tu i vítániJ. Ale hlavně je to tady o koních a zážitcích s nimi spojených. I já jsem zkoušela jezdit a pohled na svět z koňského hřbetu je opravdu jinýJ. Nevím (zatím) jestli nejkrásnější, neb jsem měla oči vytřeštěné a zdálo se mi to neskutečně vysokoJ! Tělo bylo poněkud v křeči a hlavním cílem bylo udržet se (i když koníček byl neskutečně hodný a trpělivýJ)

a nespadnout, tudíž ještě zkoumat, zda jde opravdu o nejkrásnější pohled bylo nad mé síly. Ale jestli se to jednu naučím - myslím tím jezdit - respektive sedět na koni ve fázi, kdy kůň rozvážně kráčíJ - a neklepat se, pak si to zkusím porovnat. Dosud jsem jako nejhezčí pohled vnímala ten z balónu, kdy si klidně plujete nad vršky stromů a z nadhledu pozorujete ubíhající krajinu. Jak krajina ubíhá pod pohybujícím se koněm zatím moc nevím, ale rozhodně hodlám v létě trochu trénovat. V Benicích je proto místo jako stvořenéJ. Prostě -  snad si i jednou:….na koníčka si vyskočímJJ