Ajťačka

Počítač mám ráda až tak, že moji blízcí někdy mluví o určité závislostiJ. Já si to samozřejmě nemyslím, přestože bez notebooku nedám ani ránu. Jeho skoro utržené víko je neklamným svědkem jeho (někdy i strastiplného) cestování a naší vzájemné symbiózyJ. Nicméně objektivně tvrdím, že počítač mám hlavně na psaní. Pak, což vnímám jako sekundární, nicméně……J na poštu, na filmy, na nakupování,  facebook,skypování, často i bezduché bloumání. Jen hry nehraju. ZatímJ.  Ovšem jsem jen uživatel, bohužel. Protože jen tak mohu zažít věci, nad kterými se jen lehce zkušený IT technik blazeovaně usmíváJ. Pravidelně si totiž čas od času vymažu nějaký text, sem tam mi něco zmizí, aniž bych věděla proč. Záhada. Pro mě určitěJ. Někdy pracuje tak pomalu, že bych u monitoru vyrostla (což je stejně jako další „závady“ většinou způsobeno prostorem mezi klávesnicí a židlí), zasekává se či hlásí neopravitelnou chybuJ. Nedávno mi blikl přeplněný disk, tudíž jsem se ve snaze být sama sobě „ajťačkou“ a pokusila o vlastní „odborný“ zákrok s vizí, že je lépe se trapně nedožadovat odborné mužské pomoci, která nakonec vždy končí nechápavým kroucením hlavy, protože závada je z tohoto úhlu pohledu naprosto primitivní, Ne tak z mého, samozřejmě. Ovšem na přeplněný disk jsem si troufla. Něco prostě odinstaluji a bude. A bylo. Odinstalovala jsem si zvuk, což jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem chtěla v klidu sledovat film. Na svůj odborný zásah jsem už samozřejmě dávno zapomněla a tak jsem jako správná blondýna hledala závadu ve sluchátkách. Hledala jsem ji tak intenzivně, až jsem ulomila konektor a bylo po sluchátkách. Že jde o odinstalovaný program odhalila až prohlídka po mé pokorné prosbě. Po nechápavém kroucení hlavy jsem celkem bez odporu vyrazila zakoupit sluchátka nová. Nu, trochu se mi to moje ajťáctví prodražilo. Nu, pravdou je stará česká výzva: ševče, drž se svého kopyta. Zvlášť, když jste takové ITkopyto jako jáJ.