středa 11. července 2012
Cykloturistika
Nedá mi to ještě jednou se krátce nezmínit o fenoménu
dneška, kterým bezesporu módní cykloturistika je. Jezdit na kolaJ je prostě in. My, pro
něž je kolo pouze dopravní prostředek či vrchol tortury v posilovně (jak
jinak také nazvat spinning či rotopedJ)
to vidíme trochu jinak. A nutno konstatovat, že ne vždy tím pozitivním úhlem
pohledu. S cyklisty na vozovce mám letitý problém. Když jezdím na návštěvu
k rodičům, úsek kolem Sázavy, kde je jedno kolo na pět aut, se pro mě
stává úsekem hrůzy. Na Šumavě toto vše bylo umocněno na druhou, neřku-li na
třetí. Pelotony amatérských cyklistů zaplavily úzké šumavské okresky a
proplétat se mezi nimi připomíná určitou variantu ruské rulety: spadne to
nezbedné dítě pod kola auta nebo ne, odbočí ten letitý cyklista doleva nebo
pojede rovně, uhnou ty klevetící cyklistky, které se bezhlavě řítí ve trojici
dolů z Kvildy nebo neuhnou? …. Podobných otázek si za volantem na
šumavských silnicích můžete klást denně desítky. Je celkem jedno, že vedle
hlavní silnice vede cyklostezka, cykloturisté se s rozkoší řítí po úzké
silnici, nejlépe jejím středem. Někteří cyklisté - respektive cyklistky - by sice místo úzkého
sportovního sedla jistě přivítaly koňské sedlo, neb jejich pozadí přetéká z obou
stran, div nebrázdí silniciJ,
ale to nikomu nebrání v tom, aby byl nasoukán do rádoby moderního
cyklodresu, který z jejich broučkovských figur dělá celkem komické postavičky.
Kdyby jeden neměl plné ruce práce s vyhýbáním se jejich klikaté jízdě,
jistě by to vyvolávalo úsměv na rtu. V dané
situaci se na rty spíš derou neslušná slova. Nejlepší jsou ti sportovci, které
cykloautobus vyveze nahoru na Kvildu a oni se pak bezhlavě řítí dolů, kde je po
dvaceti kilometrech z kopce, během nichž téměř způsobí několik nehod,
autobus znovu nabere a převeze někam k hospodě. Nejlépe ještě s dětmi,
které se klikatě ženou daleko před rodiči a nikdo neví, kdy je napadne odbočit
přímo pod kola auta či ztratit rovnováhu a skočit tamtéž. Prostě cykloturistiku
považuji za trapnou módu a mor (nejen)turistických center bez ohledu na to,
jakou tím vzbudím nevoli. Ale při vyslechnutí všudypřítomné fráze: o víkendu
jedeme na kolaJ mi naskakuje husí kůžeL
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jak já tomuhle rozumím, jsem holka z vesnice, takže my jsme vyždycky kolo používali spíš jako dopravní prostředek, o prázdninách na koupálo, občas do školy, teď na něm sem tam jedu do práce, nebo s dětma na zmrzlinu přes les, ale prostě vždycky někam.
OdpovědětVymazatTak nevím. Na jedné straně s mnoha věcmi z článku souhlasím - mnoho cykloturistů se jistě chová neohleduplně. Ale nelze z toho přece šmahem odsoudit všechny, kdo o víkendu nebo o dovolené jedou na kolo. Přece hulváti chodí i na hrady - bude nám tedy naskakovat husí kůže, až někdo řekne "o víkendu jedu na Křivoklát"? Totéž pěší turisté, o řidičích automobilů nemluvě... Navíc problém je, že v Čechách je pro cyklisty mizerná infrastruktura, z toho plyne třeba i to, že se pletou ve vozovce (cyklostezky jsou nespolehlivé často náhle končí nebo na nich je překážka). Netvrdím, že to je případ zrovna té cesty z Kvildy, ale stává se to častoa zkušení pak raději na stezku nejezdí. (Nemluvě o tom, když se po stezce výslovně označené jako cyklistická - nikoli tedy cyklo/chodecká - procházejí pěšci a uražěně koukají, nebo ještě lépe hlasitě komentují, že si tam cyklisté dovolí chodit.)
OdpovědětVymazatTeď jsme se vrátili s dětmi z týdenní cyklodovolené v Rakousku, tam je to idyla, cyklostezky v podstatě všucde, buď samostatné, nebo široké vedle silnic; všechno značené, takže ke kolizím skoro nedochází. Cyklisté, automobilisté a chodci se navzájem respektují a nelezou si do cesty.
Cyklistika mi celkově přijde jako úžasný sport pro všechny věkové kategorie, není náročná na klouby, dá se odstupňovat, člověk projíždí krajinou natolik pomalu, že ji vidí, a přitom se dostane daleko. Můžu zastavit, prohlédnout, jet dál a přitom nikomu nesmrdím pod nos... (Naopak cyklisté takto mohou vnímat turisty, kteří se k východisku tras přesouvají autem.)
Navíc posmívat se dámám, které mají nadváhu, že vypadají v dresech směšně - no, vypadají. Vypadaly by, i kdyby šly pěšky a měly kraťasy. A co jako. Třeba začaly jezdit, aby zhubly. I když mám někdy tendenci si v Brdech stěžovat, kolik zase rodin vyrazilo na kola, že tam neni k hnutí, tak zase je to lepší než trávit neděle po Kauflandech. A pořád lepší cyklodres, který rychle uschne a neprofoukne a navíc je vidět, než bavlněné triko.
Takže ano, mírnou nevoli jste ve mě vzbudila (jakkoli vás jinak ráda čtu), ne tak svou kritikou šumavských hulvátocyklistů, ale spíš tém plošným odsouzením "trapné módy". Markéta K.
Nu, řekla jsem si o to:-).
VymazatVím, bylo to plošné, takový princip kolektivní viny, který jinak moc neuznávám,ale prostě jsem měla nějakou (možná zvrácenou:-)) potřebu vypíchnout jen ta negativa. Jinak s Vaší oponenturou souhlasím, ohradit se chci snad jen proti termínu vysmívat se dámám s nadváhou. To nebyl cíl, rozhodně jako člověk celý život s nadváhou bojující nemám tendenci se někomu posmívat.Spíš jsem chtěla poukázat na nekritičnost v oblékání (a nejen u žen, ale i u pánů), nasoukat se do cyklodresu i přes Vaši připomínku o jeho kvalitách,považuji spíš -a teď opravdu-za trapnou módu- ,která rozhodně převáží výhody rychlého uschnutí. A vidět nebyli rozhodně o moc víc než jiní.
Jinak vím, že je to o lidech, o naší bídné infrastruktuře,ale taky o té módě a ukázněnosti. Je mi jasné, že v Rakousku je to o něčem jiném, já měla teď čerstvou zkušenost českou,tedy úplně jinou. Ale ráda zase zachytím i tu pozitivní stránku. Snad brzy:-)
Jitko,
OdpovědětVymazatnaprosto výstižně napsané !
Tady u nás v Polabí je stále považováno kolo za dopravní prostředek a je tu i hodně cyklostezek, kupodivu i využívaných.
Ale jsou úseky , kdy stále více jako řidička než cyklistka / chybí ta fyzička nebo dres ;-) / řeším složité dopravní situace.
Občas i peprnějšími výrazy , ač jinak slušně vychovaná, účastníky silničního provozu častuji ;-)
na Hané máme taky cyklostezek, tak cyklisty potkávám pouze v určitých úsecích. Je mi líto těch malých dětí, upoutaných vzadu v sedačkách, často je vidím spící s vyvrácenou hlavičkou.
OdpovědětVymazatPřijde mi, že rodiče si chtějí najet ty svoje kilometry za každou cenu.
Objektivní asi nebudu :))))
Lucka, co raději chodí pěšky, i když kolo nezatracuje ;)
Ach ta nešťastná česká nátura... Když za totáče někdo neměl šusťák, i když ho nepotřeboval, musel si ho opatřit! A současně se to nezměnilo. Jen malý příklad, všichni na kola, i když to neovládáme, brzo celý národ na golf už od plenek, aby se společensky neznemožnil (zde na rozdíl od cyklostezek, je golfových terénů nadpočet) atd. Prostě davy se nechají čím dál tím více ovládat, o to víc, v naší kotlině! Vždyť těch 40 let za "železnou oponou musíme dohonit pokud možno za 4 roky. Pořád tu převládá neúměrný pocit "komplexu méněcennosti", tak racionální myšlení jde stranou:-(
OdpovědětVymazatTak jsem se pobavila. Na Moravě jsem taky jako dítě jezdila. Tady v těch kopcích si netroufnu. A manželovu větu "jedu na kolo" kvituji s úsměvem. Ať jede, aspoň je doma klid...pssst.
OdpovědětVymazatNo hele my teda vytáhli teď na jaře konečně gravel kola a myslím si že to je teda přesně to co jsme tak nějak chtěli dělat. Vlastně si vzít kolo a neřešit jestli mohu jet někam do přírody a nebo ne. Zkrátka si užívat toho že se dá sjet jakákoliv cesta a ještě k tomu ve fajn rychlosti.
OdpovědětVymazat