Bazén a sauna jsou moje oblíbené kratochvíle a také pokus,
jak udržet chátrající tělo ještě chvíli pohromadě. Je to také pro mě
nepřetržitý zdroj historek a příhod, z nichž mnohé mě šokují, některé pobaví,
ale téměř nad všemi kroutím hlavou. Jako
onehdáJ.
Léto bývá v bazénu poklidnější, většina lidí je pryč z města a na to
reaguje i bazén v hotelu Duo, kam chodím nejčastěji. Vytvořil naprosto
brutální hodiny, kdy je bazén přístupný. Nu, to je jejich právo. A pokud tam
bude možnost si zaplavat, neřeknu ani slovo. Jenže ta možnost právě někdy není.
A to hlavně proto, že se tam (a v létě se to dá očekávat) objeví třeba i
turisté. Zejména v deštivém období. A tím se vracím ke svému onehdáJ. V chladném letním
období se poklidně cachtáme v bazénu, když tu náhle vlna. Kdosi skočil.
Když jsem zabránila utonutí z leknutí, koukám, kdo se tak vehementně cpe
do vody i přes zákaz skákání. Nu, byli to dva cizinci, Angličané, jak jsem
vzápětí identifikovala. Jejich hlasité dohadování nešlo přeslechnout. Nu, co
budeme plavat mezinárodně. Jenže vzápětí další cák. To už vyskočil i plavčík a
snažil se rodinku přesvědčit, že přes skákání cesta nevede. Neposlechli, však
už také byli čtyři, tedy v přesile. Což dávali najevo výdajem decibelů,
které brzy přerostly hranici únosnosti. Pomalu jsem tedy svou vodní
relaxaci vzdávala a jak se na okamžik ukázalo, nebylo zbytí. Do vody totiž
naskákalo ještě asi dvacet dalších Angličanů, kteří navzdory svému tradovanému
chladnému naturelu ječeli a řvali jako pominutí. Asi z radosti, že jsou ve
vodě. A jelikož pořád přibývali, česká menšina, kterou tvořil jeden tiše
plovoucí pán s manželkou a já, se v rámci zachování duševního
zdraví tiše vytratila. V recepci už zoufale opouštěla prostor další žena,
která si také přišla v klidu zaplavat a když to viděla, tak vyklidila pole
rovnou. Ale spolu se mnou položila dotaz, podotýkám, že spíš zvídavý a rozhodně
zdvořilý, než rozčilený, co že se to dneska děje? Je to snad nějaký zájezd?
Co by bylo, nevím? Odsekl plavčík, který nedokázal divokým
skokanům vysvětlit, že do vody se tady neskáče. A na nás se bude vztekat. To
tedy byla voda na náš rozladěný mlýn.
„Nu, že pokud jde o zájezd, mohl jste nás informovat. Plavat
se tady opravdu nedalo!“
„Jo, paní, zvykejte si na Evropu!“
No, tak na to se nedalo skoro nic říct. Muž měl zjevně na
mysli, že Angláni si tady můžou dělat, co chtějí, neb jim neumí vysvětlit
pravidla a navíc, přinesli mu peníze (což také komentoval, je to kšeft, ne?!“)
Že bazén se podobal krabičce se sardinkami, ho nijak nezajímalo. A měl
argument, zvykejte si na Evropu!
No, zvykat si nehodlám a hádat také ne. S takovými argumenty
se ani nedá. Nezbývá, než doufat, že se to nebude opakovat či že jiný recepční
než tento si bude umět zjednat pořádek. Protože tohle typicky české zvykání si
na Evropu mi jde silně proti srsti.
Žádné komentáře:
Okomentovat