Vojenské muzeum

Za mých mladých let ještě osmnáctiletí kluci chodili na povinnou vojenskou službu. Byly to sice ztracené dva roky života, ale dnes, když se sejde víc mužů mého věku, tak se velmi často řeč stočí na vojnu. A na vojenské zážitky. Což se někdy nedá poslouchat, zejména když tutéž historku slyšíte už po stéJ. Je to stejné, jako když ženy neustále rodíJ. Nicméně, pamatuji i to, že někteří byli na vojně v Lešanech, tedy tam, kde je dnes vojenské muzeum. A víkendové deštivé počasí nás právě do Lešan zavedlo. Nikoli tedy na vojenské cvičení, ale do vojenského muzea. Dorazili jsme krátce po obědě a překvapeně zjistili, že je zde vstup volný. Přesto bylo lidí pomáluJ. Vnikli jsme tedy do prostoru, který byl kdysi obyčejným civilistůmJ přísně zapovězen. Moje paměť tedy ale hrubě selhala. Vím, že jsme tam kdysi byli některé naše vojáky navštívit, přesto jsem si nevybavila vůbec nic. Kde byla kasárna, kde brána a další věci, které jsme při návštěvě mohli spatřit. Zjevně bylo tehdejší maskování naprosto dokonalé.J
 A tak, zatímco já jsem marně namáhala stárnoucí paměť, kluci se nadšeně obdivovali tankům a další, mně nepochopitelné, technice. Nicméně musím konstatovat, že expozice je nejen přehledná a čistá, ale i hezky a zajímavě udělaná. Dokonce tak, že i mě některé kousky zaujaly. Jen dotýkat se je přísně zakázáno, trochu interaktivnosti by asi neuškodilo. I fotky jsou proto jen z venkovního areálu, uvnitř nelze. Ale jinak, překvapivě zajímavé využití bývalého vojenského prostoru. Stojí za návštěvu, zejména pro chlapce školou povinné (a vlastně i pro ty staršíJ)

Je zde i slavný růžový tank