Ne snad, že bych tímto objevovala AmerikuJ,naopak. Ale potvrzení
stávajícího pravidla v praxi je někdy docela příjemné. V daný okamžik
mám na mysli lékařskou péči. Díky často nemocnému otci se s ní setkávám
více, než by se jeden kdy přál. A poměrně často si ji tady beru na paškál.
Většinou jde tedy o zážitky z nemocnice nikoli na kraji města, ale z města
okresního, ale to není, myslím, podstata. Podstata jsou ti lidé. Protože tento
týden tatínek skočil na operaci v nemocnici na Karlově náměstí. Mohla jsem
ho tudíž dostatečně často navštěvovat a tím se mi naskytl nečekaný prostor pro
srovnání. A že jsem valila oči. Nejen, že jsem se ocitla v příjemně vzdušném,
čistém a klidném prostředí- (nenarazila jsem na všudypřítomný zápach, který mě
pronásledoval v jiné nemocnici a který jsem vždy řadu dalších dní nemohla
dostat ze své čichové soustavy ani z oblečení, o vlasech nemluvěL), ale hlavně ta
všudypřítomná ochota a laskavost. Do nemocnice na Karlově náměstí chodím dávat
krev a vždy se tam s podobným přístupem setkávám. Ale trochu jsem si
myslela, že to může být i tím, že já něco poskytuji a tudíž existuje jakýsi
kodex, který přikazuje laskavé chováníJ.
Pokud existuje, pak se jím řídí v celé nemocnici. A je to fakt nebe a
dudy. Nebudu se rozepisovat do detailů, jsou to hodně i jen maličkosti v chování
seser i doktorů, ale když už člověk musí do nemocnice, tak na Karlově náměstí
mu nejen pomohou, ale i se k němu chovají jako k člověku. A zatímco
by to mělo být samozřejmé, já jsem z toho v šoku. Samozřejmě v příjemném
šoku a těší mě, že jsem mohla poznat i tuto „odvrácenou“ tvář českého
zdravotnictvíJ.
Prostě, jak všichni víme, je to o lidech. A ti na Karláku jsou na svých místechJ
Žádné komentáře:
Okomentovat