Dnešek byl ve znamení definitivního loučení se s úspěšnými maturanty. Na Libeňském zámečku jsme se sešli ve čtyři hodiny odpoledne k slavnostnímu aktu vydání maturitních vysvědčení. Obvykle ceremoniál probíhá v kapli, letos jsme se přesunuli až do velkého sálu. Nastrojení maturanti v doprovodu spokojených rodičů a rozechvělých prarodičů dorazili k poslednímu kontaktu se svou střední školou. Že zkouška z dospělosti na mnohých zanechala zásadní změny, potvrdil ten fakt, že nikdo nepřišel pozdě, jako chodívali do školy. Nu, zdá se, že tu dospělost berou vážně:-). Přišli nastrojení, usměvaví, akt proběhl k všeobecné spokojenosti. Mladší spolužáci nám krásně zahráli, lehce nervózně zarecitovali, paní ředitelka pronesla didakticky vyvážený tklivý projev, o nějaké patetično jsem se pokusila i já. Poté jsme jim předali maturitní vysvědčení a jazykové diplomy DSD, které je opravňují ke studiu ve všech německy mluvících zemích, potřásli jsme jim pravicí a spadla opona. Osm let je minulostí, něco krásného končí a něco krásného se začíná. Přesně, jak pravil Jaroslav Seifert. Dostala jsem od mnohých květiny, což jsem tedy nečekala a skoro jsem zaslzela. Dojetí ovšem vzápětí zabránila ledová sprcha, když mi jedna maminka přišla vynadat za špatnou známku na vysvědčení. Chvilku mi trvalo, než do té euforie z loučení pronikl ten její sarkasmus a jedovatá ironie, abych pak jen zírala:-(Vzhledem k tomu, že útok přišel ze strany, odkud bych to neočekávala, překvapená jsem byla pořádně. Dívka u zkoušky neuspěla. Neuspěla proto, že neuměla. K přihlédnutím k její hezké práci v minulých letech jsem zamhouřila oči a nenechala ji propadnout. Podotýkám, že o tom jednala celá komise, ne jen já. Přesto jsem se chvíli cítila tak nějak šlechetně, jako že zbytečně nekomplikuji dětem život a nechám ji projít, ač s odřenýma ušima:-) A ono ne! Dnes jsem se dozvěděla, jak moc jsem špatná, že zkouška (maturitní) má být výsledkem celého studia, dítě bylo vynervované a tak dále. Že se nepřipravila, to se neřešilo. Je to prostě moje vina. Měla jsem jí dát lepší známku, protože dřív pracovala dobře. A s tím rozlícená maminka odešla! Nechtěla jsem kazit náladu ostatním, tak jsem to rozdýchala (alespoň myslím) a vypisuji se až tady. Byla to taková hořká kapka do jinak velmi vydařeného odpoledne. Ale je dobře známo, že trochu jedu otráví celou studni. Nu, to je život. Takové odnikud nikam. Stejně jako se Zachariášem. Pořád nemocen, další dvě injekce. Už se jich bojí, kňučí, sotva vidí pana doktora. A to je anabáze naplánovaná až do pondělí. Minimálně. No, to si ještě užije, chudáček:-)
Tak já zaslzela, když čtu o loučení se střední školou - osm let je dlouhá doba! :o)
OdpovědětVymazatJen škoda, že té mamince nebylo stydno říkat takové věci při takové příležitosti, jestlipak si tím ulevila. :o( Ale raději nemyslet - škoda si kazit hezké zážitky!
No maminky jsou občas nekritické..je mi to líto, že tě otrávila...
OdpovědětVymazatŚkoda, že ty krásné chvíle dokáže někdo takhle otrávit. Zachariášovi držím palce, ať je mu co nejdřív lépe, neví se z čeho to, nějaký zánět?
OdpovědětVymazatNo jo, rodiče vidí vždycky děti v lepších barvách. maminka prostě věřila, že dcera uměla...Vím, že to hodně mrzí, ale nemá cenu to řešit, takhle to bývá...Jeden nespokojenec z mnoha, to je úspěch:-) moc pěkná fotka, všichni vypadají zodpovědně, nechce se mi věřit, že by chodili někdy pozdě:-)
OdpovědětVymazatMilá maminka by si zasloužila proplesknout... Je škoda, že zbytečně otrávila pěkný den. Nemám ráda nesoudné rodiče.
OdpovědětVymazatAle jsem za váš blogový příspěvek ráda, vzpomněla jsem si, jak jsem dostala před 11 lety maturitní vysvědčení já :-)
To musi byt vskutku hodne dojemne, kdyz Vam zacci po tolika letech odchazeji. Az z toho slizim taky ;-)
OdpovědětVymazatRodice jsou sice casto ke svym ratolestem nekriticti, ale troufam si tvrdit, ze ta "Vase" maminka je extrem. Doufejme, ze dceri nebude moc kazit zivot. No a Vam se alespon nerozmazal make-up ;-)
ta maminka te slecny není soudna..
OdpovědětVymazatkrasne rozlouceni v uzasnych prostorech :)
Děvčata, děkuji za povzbuzení, už je lépe:-)
OdpovědětVymazatFaktem je, že se nebráním diskusi s rodiči, chápu, že každý to své vidí v lepším světle. Někdy jde jen o úhel pohledu, pak se stane, že se po rozhovoru sladíme, někdy otevřu oči já jim, jindy zase oni mně. Tomu jsem se nikdy nebránila. Tohle se mě ale osobně velmi dotklo, proto jsem to asi potřebovala ventilovat.Jako bych to udělala schválně:-( A ještě v kombinaci s tím mým pocitem určité šlechetnosti, že i když neumí, pustím jí!!,No,.... a oni to vidí jinak.Jak jsem stará, tak jsem blbá:-) Ale kdyby přišla jindy, už to ví déle než týden, v pracovní době, domluvila si schůzku, cokoli. Mělo mě varovat,už když mě při příchodu nikdo z jejich rodiny nepozdravil. Já, naiva, to přičítala rozčilení ze slavnostní chvíle.:-) No, mrzelo mě to, ale je to pryč. I vy jste mi pomohly, takže díky a pěkný večer:-)
Kdysi mi kdosi chytrý řekl...právo rodiče je bránit a milovat své dítě za každou cenu.tak to tak berte, ale otráví to člověka,co??
OdpovědětVymazat