Vyšetřování ztráty třídní knihy už dnes napsat nelze. Navíc asi brzy i nastane doba, kdy noví čtenáři či diváci klasických her Járy Cimrmana nebudou vůbec chápat, co tím autor vlastně chtěl říci. Třídní kniha ve fyzické podobě???
Třídní knihu lze dnes tak akorát hacknout, stejně tak jako žákovskou knížku, která už dávno ztratila ten romantický nádech toho, že jste ji třeba mohli ztratit, schovat nebo mít dublovanou. Zatajit známku nelze, rodiče ji vidí dřív, než si student sám uvědomil, že mu do systému přistála třeba další nedostatečná.
Dřív než si ji sám všimne, už má hovor od táty, co že to zase blbne, zatímco maminka rozladěně volá příslušné kantorce či kantorovi, jak to, že dal jejich drobečkoví špatnou známku, když on se tak učil…
A zatímco některé věci a symboly jsou dávno na smetišti dějin, jiné vytrvale přetrvávají.
Třeba školní inspekce.
Pedagogický svátek, řekl by Cimrman.
Jak jinak také označit situaci, kdy se na vás chodí inspektoři podívat jak do zologajdy.
A pak vás i hodnotí, zda se dost usmíváte, píšete čitelně na tabuli, jste empatičtí, střídáte aktivity, jste kreativní, zkoušíte, známkujete, hodnotíte formativně i neformativně, motivujete známkami, ale zároveň je lépe neznámkovat, protože to děti stresuje, zda stíháte reflexi hodiny, motivujete, víte, kdo je SPU, OMJ, umíte je okamžitě vyjmenovat a reagujete prostě na všechno, nejlépe naráz…
Prostě pedagogický svátek.
A hezky pěkně postaru, žádná digitalizace.
Někdy to vypadá, že cílem je najít nějakou chybu za každou cenu, vystresovat všechny kolem a pak si odejít jinam.
Asi to tak nebude, chápu, že kontrola je třeba. Ale je to celé takové divné.
Také jsem kdysi dávno zažila až šikanu ze strany inspektorů, ataky a naprosto nesmyslné reakce.
To tedy dnes nezažíváme, ba dokonce paní inspektorka na naší hodině byla vlídná a příjemná.
Nicméně, je to zásah do fungujícího školního organismu.
Stres měly i děti, některé se bály promluvit. Jiné zase neobvykle zlobily, / to většinou dělají ti malí/.
Je to pro ně neobvyklá situace, tak se chovají jinak.
Všichni se prostě chovají jinak.
Hlavní stres je v tom, zda budou v pořádku papíry.
V době digitální je to jistě trochu schizofrenní, ale když vidím, jak třeba v době voleb fungují
e – doklady, tak už se ničemu nedivím.
Kontrola jde po papírech, i když cílem školy má být něco jiného.
To se ale blbě kontroluje.
A digitalizace, tak ta se zatím daří právě jen u těch žákovských knížek.
A tam mi to třeba přijde škoda, elektrožákajdu si neschováte do budoucna a ukazvat někdy v budoucnu třeba svému potomkovi žákovskou archivovanou někde v cloudu je rozhodně méně zajímavé, než vyhrábnout ze šuplíku svoji vlastní fyzickou stopu svých žákovských let.
Ale elektrovolby by naopak třeba byly fajn. Leč nejsou. Zatímco e-žákovská je.
Jenže je to jako s tou inspekcí.
Přes ten papírový svět je to pro ně zatím jednodušší.
Vždyť ten největší stres v české škole stále točí kolem šanonu s razítky.
Vlastně to má i něco do sebe.
Protože v papíru je přece jen kus jistoty.
Ztratíte třídní knihu?
Drama!
Ztratíte digitální třídní knihu? To je jen další update.....
Tak hlavně, ať máme všechny ty papíry v pořádku😊
Žádné komentáře:
Okomentovat