Nobelova cena

Dneska se připomíná Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta. 

Z roku osmdesát čtyři.

 Je výročí dne, kdy to bylo oznámeno.

 K převzetí pak mělo dojít v prosinci téhož roku, ve Švédsku. Nemoc ale Seifertovi nedovolila účastnit se slavnostního předání osobně, cenu přebírala jeho dcera. 

Soudruzi tehdy moc nadšení nebyli, celé mimořádné události a ocenění věnovali kratičký článek

 v Rudém právu na poslední straně. Dokonce bez fotografie, aby si ho náhodou někdo neztotožnil!?

Je tak všeobecně známo, že Nobelova cenu za literaturu není jenom za uměleckou kvalitu autorova díla ( čímž nijak nechci Seifertovu tvorbu zpochybňovat, jeho verše mám ráda) ale i jako připomenutí toho, že spisovatel žije v zemi, kde to s lidskými právy je docela na štíru. Jistě tomu tak bylo i v roce osmdesát čtyři, tehdy ještě nebyla na pořadu dne ani perestrojka, natož nějaká svoboda. 

Ze strany švédské akademie, která cenu uděluje, šlo nepochybně o gesto solidarity s bojem za svobodu slova ve východní Evropě.

 Přičemž Seifert byl( a je) vnímán jako morální autorita, člověk, který prošel složitým dvacátým stoletím bez toho, aby si zadal s totalitní mocí. 

Je tu samozřejmě jeho členství ve straně, ale pokud vím, bylo to v mládí a v době, kdy ani sami komunisté netušili, čeho jednou budou schopni.

 Spíš šlo o jeho tehdejší levicové smýšlení. 

Však také v roce 29, kdy se do čela strany dostal Gottwald, odchází a již nikdy se angažovat nedal. Jeho život je taková analýza dvacátého století.  

No, a dnes si připomínáme okamžik, kdy byl uveden do světové síně slávy a byl vyhlášen jako držitel Nobelovy ceny za rok 84.

Letos dostal cenu maďarský spisovatel. László Krasznahorkai..??!

Symbolika ocenění prostě funguje pořád. Cena vždycky míří tam, kde jsou se svobodou slova dost na štíru.

Je ale možné, že se velmi brzy nějaký český laureát znovu objeví. A nejen objeví, i svou nominaci promění. Protože třeba Čapek byl nominován sedmkrát. Neproměnil nikdy. Žil v době demokratické první republiky. Stačilo pár let a mohl cenu získat také, třeba.... 

Ale dnes je to o Seifertovi. Jeho verše se dají číst pořád, ale v podzimním odpoledni, kdy nikam nemusíte, doma příjemné teplo, dobrý čajík... Prostě jsou to všecky krásy světa:-)