Dnes uplyne už 900 let od úmrtí Kosmy, autora Kroniky Čechů (Chronica Boemorum), nejstarší známé česky psané kroniky.
Kosmas sám byl děkanem svatovítské kapituly, což mu zajišťovalo přístup k významným osobnostem své doby i ke kronikářským záznamům.
Jeho kronika tak představuje nejen nejstarší souvislé vyprávění o českých dějinách, ale také pohled vzdělance, který se snažil spojit historické skutečnosti s literárními ambicemi a morálním poselstvím.
Kosmas je pro historiky někdy i problematickou postavou. Míchal skutečné události s legendami, vybíral si, co mu zapadalo do jeho obrazu dějin, a navíc otevřeně dával najevo své sympatie i antipatie.
Přesto se jeho kronika stala zásadním pramenem pro pochopení raného českého státu.
I když jeho informace nejsou vždy přesné, ukazují nám způsob, jakým tehdejší elity přemýšlely o vlastní minulosti.
Zvlášť zajímavé je Kosmovo líčení mytických počátků Čech – příběh praotce Čecha, Krokových dcer nebo Kroka samotného, který byl podle něj nejen vladařem, ale i soudcem. Tyto legendy ovlivnily českou historiografii na dlouhá staletí a stále se objevují v učebnicích.
Možná by se dalo říct, že Kosmas byl takový středověký influencer. Vybíral, co se mu hodilo, co zní dobře a co může poučit čtenáře. Něco věděl z první ruky, něco si poslechl
a něco si možná i trošku přibarvil. Třeba zmiňovaná legenda o praotci Čechovi nebo o Krokových dcerách. Byla to pravda? Těžko říct, ale díky němu tyhle příběhy známe dodnes.
Při čtení jeho kroniky je potřeba si uvědomit, že psal pro svou dobu. Nebyl objektivním historikem v moderním smyslu, ale člověkem, který chtěl zanechat odkaz a dát svým současníkům poučení.
O to je ale jeho dílo zajímavější. Nejen že nás informuje o minulosti, ale také o tom, jak si lidé v 12. století svou minulost představovali.
I po devíti stech letech tak Kosmova kronika zůstává fascinujícím čtením, nejen jako historický pramen, ale i jako svědectví o tom, jak se historie tvoří, přetváří a používá.
Žádná minulost neexistuje sama o sobě – vždy ji někdo popisuje, interpretuje, někdy i ohýbá podle svého. To platilo ve 12. století a platí to i dnes, kdy si každý může na internetu napsat „vlastní kroniku“. Kosmova kronika je důkazem, že příběhy mají sílu přežít celé věky – a že historie je vždycky taková, jak ji kdo vypráví.....
Škoda jen, že výročí našeho prvního kronikáře prošumí naší současností bez povšimnutí. Ani veřejnoprávní média se k němu nepostavila čelem, což je myslím škoda. A tak zde provozuji takovou sysifovskou práci a slavného děkana připomínám.
A s ním i Jiráska, který se jeho kronikou inspiroval...
Žádné komentáře:
Okomentovat