Posvícení

 Není každý den posvícení, říkávali naši předkové a vysvětlovali si tím, že těch radostných a uvolněných dní nabízí život výrazně méně, než by si člověk přál. A posvícení se stalo synonymem té příjemnější stránky existence, tedy času, kdy se svět zdá o něco světlejší, voňavější a… no, posvícenější.

Nevím, jestli i to je důvod, zpestřit si temnější stránku roku, že nejvíc posvícení nabízí právě říjen. Asi to bude mít větší spojitost se sklizenou úrodou a úspěšným přesunem obilí a ovoce pod střechu, ale symbolicky je to i okamžik, který zpestřuje první opravdu podzimní měsíc, kterým říjen bezesporu je.

A tradice ještě dodává, posvícení je vlastně svátek kostela, od jeho posvěcování, takže ta jídla a pití jsou jenom bonus.

Posvítíme si tedy na posvícení. Na ta říjnová. Z hlediska posvícení je nejslavnější asi to svatohavelské. Slaví se v mnoha obcích, připomínáme si ho i v Praze. Většinou formou nějakých trhů, dobrého jídla i pití, někde i tradičních slavnostních vystoupení a tanců. Kostely většinou neposvěcujeme, to patří do povolanějších rukou. V říjnu se totiž chceme hodně bavit. A dobře se najíst a napít, protože co kdyby byl v zimě hlad?

V Praze se nám nabízí ještě i Břevnovské posvícení nebo třeba posvícení v Letňanech. Kde se dá, tam se slaví

Říjnovými dny se tak poměrně snadno dá protančit. Mnohá posvícení k tomu vybízejí.

 A protože posvícení opravdu není každý den, lze říjen označit jako veskrze pozitivní měsíc, který nám k posvícení servíruje poměrně hodně příležitostí. Hezky se tedy tím letošním říjnem protančete. Mějme oči otevřené a krok lehký. Protancujte se tímto měsícem, nasajte vůni pečených koláčů a dýní a připomeňte si, že radost je taky tradice.