Svátek dýní

 Dlabete dýně?

Říjnový zvyk Američanů vydlabávat dýně se rychle rozmohl i v našich zeměpisných oblastech.

Konec měsíce nabízí doslova úplný dýňový svátek.

Dýně kam se podíváš.

Mnozí dlabou dýně a pak vytvářejí nejen dekorace svých zahrad, ale i další dýňové "lahůdky". 

Dýňovou polévku, dýňové latté či dýňové kompoty.

Je to prostě takové podivné období, kdy se obětí naší probuzené kreativity stává zelenina. 

Na každém rohu se vyzývavě objevují dýně. Velké, kulaté, oranžové.

 A my stojíme nad nimi s nožem v ruce a dumáme:

 „Dlabu nebo nechám dýni žít svůj krátký život? Dlabu na to?“

S tím tedy přichází moje otázka:

Dlabete dýně?

A proč vlastně?

Abychom pobavili sousedy? 

Abychom nabídli dětem zábavu? 

Je to „tradice“? 

Nebo abychom si připomněli, že i obyčejná zelenina může být hrozivá, zábavná a dekorativní zároveň?

Pokud dlabete, máte asi svou vlastní originální odpověď na moje proč.

Osobně si myslím, že dlabání dýní není jen importovaná zábava pro děti, je to takový novodobý malý říjnový rituál: kuchyň plná semínek, nože v rukou, trpělivost na hranici možností a výsledek… někdy spíš abstraktní umění než hezká dekorace. Možná tak jenom opravdu strašidelná.

Dlabání dýní je pak něco mezi meditací, bojovým uměním a komedií.

Takže ano, odpověď může být, že mnozí dlabeme dýně. Nebo alespoň se o to pokoušíme.

 Přitom si možná uvědomíme, že importovaný Halloween není jen o sladkostech a strašení. Je to o radosti z tvoření, z malých nezdarů a z toho, že i obyčejná dýně může být hvězdou večera.

Znovu tedy souhlas, ano, dlabeme dýně. 

A pokud ne, možná jen přicházíme o tu zvláštní říjnovou radost, o barvy, vůně a humor, který dokáže vykouzlit i obyčejná zelenina.

Prostě pak na to dlabeme, čeština je v tomto opravdu geniální.

V říjnu je dlabání prostě poměrně oblíbená aktivita.

 Dlabu na problémy a dám si dýňové latté.

Taková klasická říjnová pohoda