Prvorepublikově

 Dnešek je dnem, který v naší současnosti přináší jeden volný den. Jinak asi nic víc, myslím si. 

 Státní svátek. 

Některé památky v rámci svátečního volna nabízejí vstup zdarma. 

Probíhá pietní akt v Národním památníku na Vítkově. 

Také se rozdávají  státní vyznamenání, která jsou často zdrojem velkých vášní. Někdo si pro něj hrdě jde, jiný je stejně hrdě odmítá. 

A média se předhánějí v popisu emocí, které to přináší. 

Jako určující kultura se pro dnešní den  nabízí klasická pohádka, Jak pejsek a kočička slavili 28. říjen.

Čapkova pohádka, za minulého režimu vlastně zakázaná, nebo minimálně upozaďovaná. 

Takřka paradox, zakazovat pohádky. 

Nicméně, i pohádkový svátek se může nehodit.

A mnohé státní svátky totiž mají tu zvláštní vlastnost, že se s nimi dějiny zacházejí podle momentálního politického vkusu. Dvacátý osmý říjen k nim beze sporu patří. Pokaždé jiný přístup. 

Vznik první republiky, který si připomínáme dnes,  byl po roce 1919 hrdě slaven, aby jej vzápětí Protektorát zametl pod koberec a komunisté pak hodně rychle převlékli do jiného kabátu, ten den se "slavil" Den znárodnění?!

Po ruské okupaci k tomu přibyla ještě oslava federace se Slováky. Vznik republiky se nepřipomínal. 

Po revoluci se říjnovému svátku vrátilo původní jméno i obsah, a dnes, kdy mnozí o žádných souvislostech a významech raději moc nepřemýšlejí, se zdá být až nepochopitelné, že kdysi mohl být 28. říjen nebezpečným datem. 

Nejenže se nesměl připomínat, ale dokonce byla zakázaná i kapitola z Čapkova Pejska a kočičky, ve které se oba chlupáči rozhodli slavit vznik republiky. 

První republika se tehdy nehodila do krámu, zatímco dnes se z ní zase vybírá jen to lepší, více méně se nekriticky adoruje. 

Většina lidí o tom ale asi vůbec nepřemýšlí. 

Je to prostě volný den, který končí slavnostní televizním přenosem z Hradu. I to je vlastně velký paradox, existenci a vznik republiky slavíme na místě symbolizující feudalismus a královskou moc. 

Je to všechno takový mišmaš.

Vlastně  je to pořád trochu jako s pejskem a kočičkou:-)

Napadá mě paralela s dobou covidovou, kdy jsme se izolovali i od sebe sama. 

Kdyby striktní pravidla, jaká nastavil covid, platila i tehdy, asi by republika nevznikla. Vyhlašovala se tehdy nejen po takové fake news, která pronikla do pražských ulic, ale i v době vrcholící španělské chřipky. 

Jenže jednak to lidé moc nevěděli, pak ani neřešili a pak to bylo podpořeno tou davovou euforií. Takže chřipka nechřipka, všichni do ulic a radostné objímání se. Žalář národů skončil. 

Přichází vězení národů, ale tak tomu nikdo říkat nechtěl. To až někdy později...

Navzdory všemu mi nejde nepřipomenout to sté, kulaté výročí

Jaká to byla tehdy sláva. A také, jak to letí, už slavíme 107 let...