To bychom nedaly, většinou reagují děti.
Tedy ty, které si to dovedou představit.
Mnozí si myslí, že si prostě vymýšlím.
Pokrok
ale šel dopředu mílovými kroky.
Pozvolna
se to celé zrychlovalo, wikipedie pak byl revoluční převrat.
A dneska?
Zadání kupříkladu zní, že napíšete esej. K tomu nějaké sofistikované téma, aby museli trochu přemýšlet, hledat nějaké informace, zdroje..
Kdo by někam chodil?
Uděláte
klik, a hotovo. Druhý a odesláno.
Úkol
splněn.
Prostě AI. Už anu na wikipedii se nic nehledá, proč také.
Raz dva je hotovo.
Ale
za tři minuty si ze své ročníkové práce nebo z eseje nepamatujete ani
nadpis.
A opravdu to není příznak únavy, přepracování
nebo pozdní fáze pracovního týdne.
To je jen výsledek spolupráce s vaším
digitálním spisovatelem ChatGPT, jak údajně ukazuje čerstvá studie ministerstva
školství. Nevím, za jakým účelem se tím zabývají, co je tím hlavním cílem, zatím to působí hlavně jako zajímavá statistika.
Uvádí se tam i nějaká čísla, třeba že z mozku vám při tom odplulo asi 47 % neuronových spojení.
Respektive počet aktivních neuronových spojení klesl z
79 na pouhých 42.
To
je vlastně 47% pokles konektivity.
Kdyby
vám tohle udělal iPhone, nesli byste ho do servisu.
Ale když to dělá AI vašemu mozku?
Jásáme, radujeme se nad rychlostí a říkáme tomu
pokrok...
Výzkumníci údajně asi čtyři měsíce skenovali mozky lidí, kteří s ChatGPT vytvářeli své práce. Jedno, zda prezentace, referáty či zmíněné eseje. Prostě práce, nad kterými se ještě
do nedávna muselo nějakým způsobem přemýšlet.
Výsledek?
Práce
disponovaly skvělým pravopisem, našly se zde i některé precizní formulace, logická
struktura výborná, ale bylo tam naprosté nulové duševno.
Texty prostě byly "bez ducha“, jak trefně podotkl jeden z hodnotitelů.
Ano, na první pohled je to dobrý, vidím to často i ve škole. Hlavně tedy rychlé a bez práce. To, že bez práce nejsou koláče už dneska nikdo neví. A když se to náhodou objeví v přijímacím testu, jako znalost přísloví, hned je to dehonestováno jako zbytečné týrání dětí. K čemu si to mají pamatovat?
Oni naopak v hodinách nabízejí krásně zpracovaná témata, někdy je i pěkně přečtou.
Pak
ale nic.
A ve chvíli, kdy by museli psát opravdu sami, přichází katastrofa. Není kde brát...
I při onom výzkumu prý
respondenti dopadli jak sedláci u Chlumce.
Výrazně
hůř než ti, kteří s AI nikdy neflirtovali.
Šlo o totální atrofii.
Jako když si po měsíci sundáte sádru, chcete normálně chodit, ale rychle zjistíte, že to prostě nefunguje. A vaše noha připomíná spíš suchar než končetinu.
Netrénujete, slábne a uvadá.
U ruky či nohy většinu rychle
začnete posilovat, chcete ji mít zpátky v kondici.
Jenže tentokrát jde o mozek. A to bolí trochu jinak.
Pořád nadšeně jásáme, když to ta AI napíše za nás.
Že z našeho mozku se stává ten suchar, jako ze zlomené nohy, to nevidíme. Nechceme vidět.
Nepřipouštíme si.
Celému tomuto procesu se podle onoho výzkumu říká „kognitivní dluh“.
Podle mě je to tedy cesta do pekel, ale to nezní tak hezky odborně.
Navíc si myslím, že v podstatě objevují Ameriku,
ale to asi dneska musí být. Znovuobjevovat jasná fakta
Tak tedy kognitivní dluh.
To je současnost. Okouzlení AI.
Krátkodobě ti AI
pomůže – rychlejší psaní, méně chyb, žádné nervy.
Ale každá zkratka něco stojí.
Je to třeba jako půjčka.
Máte to hned, ale pak splácíte.
A stejně jako u půjčky, zejména té lichvářské, úroky začnou růst. Někdy přímo geometrickou řadou.
Neumíme splácet.
S AI je to nemlich stejné.
Ztrácí
se schopnost přemýšlet, soustředit se, tvořit.
To všechno jsou věci, které nás dělají člověkem, ne strojem na
klikání, případně na vymýšlení promptů, které vzápětí zapomeneme.
Kdo měl dobrý vzdělanostní základ, tomu zjevně AI pomohla.
Nemizí mu již vytvořené synapse.
Nebo mu jich nemizí tolik.
Možná paradoxně naopak, zapojil je víc.
Kdo ale základ neměl, ten se
právě vydává na cestu do pekel.
Nehledám
řešení ani nevolám po zákazu AI. Vlastně jen reaguji na text, který na mě vykoukl v nějaké
učitelské skupině.
Za mě určitě není dobrou cestou zákaz AI, ale spíš výchova k rozumu.
A boj proti
lenosti přemýšlet, kterou ovšem AI výrazně podporuje.
Lenost
používat mozek a nahradit ho AI místo myšlení.
Zkrátka,
jestli nechceme skončit s mozkem, který se ptá:
„Kde jsem to jen četl?“
pokaždé, když otevře nějaký text
/ knihu už ani nepíši, tu takřka nikdo neotvírá/
Bylo by dobré
přestat AI glorifikovat a brát ji jako náhradní mozek. Nechceme mít umělý mozek.
Protože
ten náš, byť občas unavený, je pořád to nejlepší, co máme.
I když stále častěji našeptává
„Zeptej
se ChatGPT, jak to bude dál…?“
Žádné komentáře:
Okomentovat