Analogový svět

 Všechno je dnes digitální. Kalendáře, hodinky, cesty, lásky. Všechno bliká, vibruje, připomíná, měří. 

A hlavně, neustále se to aktualizuje. 

Vždycky v tu nejnevhodnější chvíli.

 Třeba když nutně potřebujete najít cestu k zubaři, ale mapa se rozhodne, že teď zrovna musí stáhnout novou verzi sama sebe. A co že máte mezitím dělat vy? No, počkejte. Sedněte si. Dýchejte. V klidu. Zůstaňte offline.

V analogovém světě se tohle nestávalo. Papírová mapa se nerozpadla do kostiček, když jste si zrovna potřebovali zkontrolovat kudy jít dál. Hodinky vám neřekly, že potřebují restart, než vám ukážou, kolik je. 

A kniha… kniha se nikdy neodmítla otevřít, protože nemá nejnovější firmware.

Říjen je v tomhle taky trochu analogový.

 Má v sobě něco z těch dob, kdy se svět neřídil podle algoritmů, ale podle počasí. Nepotřebujete připojení, abyste poznali, že začal podzim. 

Stačí vyjít ven. Listí křupe pod nohama, ráno se vám už nechce z peřiny a vzduch má najednou jiný tvar. Klidnější. Méně ostrý.

V říjnu se nic nesynchronizuje. Všechno je prostě tam, kde má být, listí na zemi, kaštan v kapse, čaj na stole. 

Nic se neseká, jen občas vítr. 

Je to měsíc tichých přechodů. Mezi dnem a nocí, mezi zelenou a hnědou, mezi světem venku a tím uvnitř. 

Jako by si svět zase na chvíli vzpomněl, že se dá žít i bez aktualizací. A že ne všechno musí být nové, rychlé a chytré.

Možná bychom si to v říjnu mohli připomenou. Odinstalovat na den realitu. Vypnout obrazovky, zapnout deku. 

Číst si papírovou knihu bez procent načtení. Psát tužkou, která nikdy nevyžaduje souhlas s podmínkami použití.

A když vám zrovna něco nejde? No tak to prostě nejde. V analogovém světě to neznamená, že jste selhali. Jen že je třeba chvíli počkat. Anebo jít jinou cestou.

Říjen to ví. A neotravuje vás s tím. Jen tiše listuje stránkami světa.

Psáno pro Listy Prahy I