AVU je pro letenský kolorit typická, patří sem už od dávných dob.
Má svou atmosféru, trochu výstřední, trochu opojnou, a kolem je neustále živo.
K Letné AVU patří, stejně jako psi na volno, rodiče s kávou v ruce na pískovištích či lidé, kteří nevypadají, že by někdy vstávali před devátou.
Akademie výtvarných umění je tu už od dob, kdy bohémský šmrnc ještě voněl terpentýnem, má svůj půvab a šmrnc.
Zejména v létě.
V letních měsících občas využíváme jeho venkovní posezení. Dát si pivko mezi sochami
a mladými bohémy je docela zajímavé. . Člověk si na chvíli připadá jako v nějaké neformální galerii na kraji světa.
Lidé jsou tu vždycky uvolnění, takoví vysmátí, vstřícní, nic prostě není problém. Nikdo nic neřeší.
Ani noční klid.
Diskutují, oslavují, relaxují.
S postupujícím večerem je to vždycky vášnivější, divočejší a hlavně hlasitější.
Trochu se asi zapomíná na lidi, kteří bydlí v okolí. Zdejší domy navíc patří k tzv. dobrým adresám, respektive k adresám, na kterých koupit si byt znamená vysolit pěknou sumu. Tady jsou ty byty, na které se čeká, dědí, nebo hypotékami dusí tři generace.
A pak si konečně pořídíte ten vysněný byt , a z okna slyšíte, jak někdo ve tři ráno do megafonu deklamuje báseň o existenciální prázdnotě mezi čtvrtou a pátou flaškou. A z repráků hraje něco, co připomíná zvuk elektrického švába po infarktu.
Říkám si, že je to pak asi docela pech, mít tak drahé bydlení a k tomu dost častý řev z AVU. A to v létě mluvím o celkem běžném hospodském ruchu.
Ale AVU umí i slavit, a to tak, že výrazně. Většinou do ranních hodin. A pak se pokračuje za denního světla. Občas se to i profi ozvučí, aby echt z toho všichni něco měli.
Takže soužití s AVU asi není pro každého, ale pro letmé nakouknutí je to zajímavé a hodně netradiční prostředí.
Možná i inspirativní.
Leč raději hezky na dálku, sousedit bych s ním tedy nechtěla.
Nejlepší pohled na tuhle bohémskou Mekku je asi z bezpečné vzdálenosti. Ideálně tak 300 metrů. A přes zavřená okna.
