Prvně na kosmetice

 I na masáži.

 Tobiáš býval aktivním účastníkem těchto mých aktivit. Chodil se mnou a býval vzorný host. Sedl si a trpělivě čekal, až kosmetika či masáž skončí. 

Prvně to teď zažil i Tori. Zkoušíme to. Není to úplně jednoduché, je ještě pořád v novém prostředí trochu vykulený. Úplně ještě neumí v klidu vyčkávat, až procedury skončí, vlastně se jich dožaduje také. 

Nakonec se ale vyčerpal, usadil se pod masážním stolem a bedlivě monitoroval situaci. 

Zdá se tedy, že bude i on aktivním doprovodem při cestách za relaxací a údržbou. Kouká ale, jako když si myslí své. Přemýšlím, co se asi tak v té jeho jezevčíkové hlavičce honí..

Asi vnímá vůni a neobvyklou situaci. Jeho očima to může vypadat i takhle: nová a neznámá místnost, voní levandulí, tichá hudba mi něčím připomíná vítr na louce a já mám v klidu sedět...?

Tedy chce se po mně, abych ležel, ale zatím napjatě sedím. 

Čekám.

 A hlídám. 

Sleduji.

Cizí muž, prý masér, se vrhá na hřbet mojí paničky a leje na ní nějaký olej. 

Tiše si vrčím:: "proč se tohle neděje mně? Místo vyčesávání nebo nepříjemné sprchy v koupelně, kterou absolvuji po procházce venku, bych si taky zasloužil takové masírování..." 

Soustředěný masér mě občas sjede pohledem. 

"Je docela hodný, " chválí mě opatrně. Asi má taky obavy, že mu tady z toho udělám kůlničku na dříví.

Jasně že jsem hodný, i když reálně si zrovna představuji, jaké byl to bylo ukradnout ten voňavý ručník z poličky. A pořádně ho rozcupovat. Nebo ochutnat nějaký ten olej?

Ne, ne, budu hodný, protože pak bude pamlsek. 

Po nekonečně dlouhé hodině, když už mám všechno důkladně prohlédnuté a vyčerpaně se válím ve svém přenosném pelíšku, se panička konečně zvedne a protahuje se se slovy, jaká to byla paráda. 

Já už otráveně zívám. Paráda by byla, kdyby mě konečně někdo podrbal za ušima. Ale snad konečně bude nějaký ten pamlsek. 

A hurá, konečně se jde ven..... 

 Takže asi tak nějak to zvládnul. Zdá se, že to půjde:-)