Den otevřených dveří. Respektive, v našem případě, podvečer otevřených dveří. Od pěti do sedmí. Setkání s potencionálními studenty. Tedy, přesněji, s nimi a s jejich rodiči. Přišli se seznámit se školou, nasát atmosféru. Pobavit se se stávajícími studenty, s námi, s vedením školy. A bylo docela plno. Těšila mě práce stávajících studentů, kteří se ujali role průvodců.
Bylo zajímavé i sledovat, jak k historii a dějepisu přistupují ti dospělí. Někteří rodiče procházející kolem dějepisné třídy podvědomě zrychlili, sem tedy nejdeme:-). Někteří opatrně nakoukli a s očima lehce vyděšenýma, kde se takřka daly dešifrovat vzpomínky na vlastní školní léta, jako že děják tedy ne:-). Jiní naopak vstupovali se zájmem, mnohdy už vlastním, jako že si už našli k dějinám cestu a zajímá je, jak se to tady učí. A samozřejmě, pak byli někteří jen jako doprovod dětí, které dějepis baví. Mě tedy potěšilo, že takové děti jsou, byť si myslím, že by jich určitě mohlo být mnohem víc. Ale jsou a to je dobře.
A takhle jsme ve škole strávili středeční podvečer a večer. Odcházet ze školy za tmy a vědět, že ráno tam za tmy zase musíte být, dost výrazně imituje pocit, že jdete do "Kolbenky," nicméně, bylo to vlastně inspirativní setkání.
Žádné komentáře:
Okomentovat