Pravopisně

 Když někdy čtu komentáře nebo informace na sociálních sítích, skáče mi červená propiska z penálu. Je to šílené.

Pokud by se podle pravopisu měl odhadovat intelekt člověka, nejsme na tom moc dobře.

Sociální sítě jsou sice prostor, kde se na pravopis nehledí, ale často je to natolik šílené, že to opravdu bolí.

A pokud je to v rámci učitelské skupiny, bolí to ještě víc. Alespoň já to tak vnímám.

Když ale zvednu obočí nebo hlas, dostane se mi takřka výsměšné reakce, že přeci nejde

 o formu, ale o obsah. Že na pravopisu nezáleží.

 Někteří to navíc mají i tak, že zaměňují gramatiku a pravopis. Respektive, je to pro ně jedno a totéž. Ve školství je to poněkud zarážející, leč setkáte se s tím častěji, než by se zdálo.

Nejvíc mě fascinuje, když kantor neumí napsat ani bezchybný mail rodičům svých studentů.

Když jsem ještě měla chuť s tím nějak bojovat a ptala se, dostávalo se mi vysvětlení, že jde o matematiky, fyziky či jiné obory, které přeci pravopis umět nemusí.

 Tak to je argument, na který se těžko hledá smysluplná odpověď.

Mít text bez pravopisné chyby se už dneska asi nenosí. Ostatně, nelpí na tom ani novináři, což jasně potvrzují různé virtuální noviny. Stěžejní je kliknout na předplatné. To se řeší. Zda jsou správně titulky a text už asi většinou nikoho nezajímá.

A to nemluvím o smyslu a ověřování si informací.

To jsem ale odbočila od učitelských skupin na sociálních sítích, kde se najde tolik pravopisných chyb, že lze dokonce pochybovat, zda tito adepti učitelské práce mají za sebou maturitní zkoušku z českého jazyka. Ani se mi nechce věřit, že někteří z nich se řadí do profesní skupiny jazykářů.

Studentské psaní už ani moc nekomentuji. Spoléhání se na umělou inteligenci už nese své pravopisné ovoce.

Číst pak něco na netu, pokud tedy člověk najde odvahu, to opravdu bolí.

A to nemluvím o nějakých složitých konstrukcích či pravopisných záludnostech. Mám na mysli docela obyčejné holé vyjadřování. Napsat prostou větu bez chyb je nad síly mnoha uživatelů veřejného prostoru.  A nejvíc divné / mně se to zdá divné/ na tom je, že jim to nevadí. Nestydí se za to. Naopak, sebevědomě tvrdí, že na tom přeci nezáleží.

Tak nevím….

Kde asi udělali soudruzi / a nejen z NDR/ osudovou chybu…?