Nástěnky

 Školství má, mimo jiné, i tu anomálii, že nutí dospělé lidi vytvářet nástěnky. Vzdělávací, zábavné, informativní, prostě nástěnky různého typu. 

Vím, že mezi kantory jsou jedinci, které to baví. S radostí vytvářejí barevné, smysluplné, někdy i estetické nástěnky, které pak zdobí školu a stávají se vlajkovou lodí školních nástěnkářů. 

Vím také, že existují lidé, které to nebaví, ba jsou i tací, co to považují za relikt minulosti. Nebo možná drobnou zvrácenost, protože si nějak neumím představit jiné pracoviště, kde by to po svých zaměstnancích vyžadovali. 

Navíc, nástěnku si spojuji s Pelíšky, takže Gagarinův bratr prostě vždycky vyhraje. 

Nicméně, povinnost je povinnost, rebelské období života už mám dávno za sebou, tak i já se musím starat o nástěnku. Historickou, aby to bylo hezky tematické. 

Starám se tedy.

Využila jsem starého dobrého Kantorka, jehož vtipy se často věnují nějakému historickému tématu. Pravda, některým (mnohým) vtipům již mnozí vůbec nerozumí, jako kupříkladu zmínce o jezuitovi Koniášovi, ale pořád dovedou pobavit či zaujmout. Navíc jsou to přímo "Historické okamžiky", takže pro dějepisnou nástěnku jako dělané. A tady jsem narazila. 

Prý urážím a znesvěcuji dílo učitele národů. A vulgární řeč do školy a už vůbec na nástěnku také nepatří...

V dřívějších letech bych se zcela jistě dostala do konfliktu. Nyní jsem se ovládla, byť naštvaná jsem byla jako bych bývala kdysi, obrázky jsem sundala.  

A tak mě ale napadá, zda to vidíte také tak?  

Jen taková řečnická otázka, jak to kdo vidí?

O smyslu nástěnek a dalších věcech to není, spíš jen o vidění světa Kantorkovýma a kantorovýma očima:-)